Amelie M.: Vidíš, to mě vůbec nenapadlo. Přijde mi, že by musela být trochu míň rytmicky rozevlátá :-) Díky za podnět, budu o tom přemýšlet :-)

Ailin: Ano, křídel není potřeba se bát. Není ani potřeba si je závidět. Každý, kdo chce, je může mít :-)

já bych si ji klidně vzala s sebou k ohni a kytaře.. je mi příjemná, lidská.. určitě by jí to slušelo moc i s klavírem.. :)

Orionka: S těma snílkama máš pravdu. Zkoušel jsem to napsat jinak, ale nic se mi už tak nelíbilo. Třeba mě něco ještě osvítí. Tohle je vážně jazykolam.
Ta láska měla být původně v názvu. S velkým L. Jenomže pak mi došlo, že by ten název byl vlastně omezující. Protože to slovo má pro mě obrovskou spoustu významů.

A slyším melodii a zpívám si ji jako píseň... :-)

Ta je krásná... jako by mi s každým jejím slovem povyrostla křídla - a cítím svobodu, volnost, let... Děkuju :)

slnečnica: Leslie: To mě strašně těší. Moc vám děkuju :-)

Mám pocit, že bych poznala autora, i kdyby to byl anonymní den :). Je typicky tvoje, lehká a zvláštně neuchopitelná. Zřejmě umožňuje různé výklady, já v ní asi i vlivem zařazení do kategorie vidím lásku a to, jak nás povznáší. Jenom drobnost - na verši "poslední z snílků" jsem zaškobrtla, tohle by se recitovalo těžko.

Leslie: Súhlasím. Nedá sa opísať.

Nádherná. Dotkla se mně někde opravdu hodně hluboko a bude tam ve mně rezonovat ještě dlouho. Úplně mě připravila o slova. Vážně je asi nenazvatelná....

kde ta kavárna je,líbí

Devils_PIMP: Talent snad nijak nesouvisí s věkem, ne? :-) (říká "uleptaná stařešin-k-a" :-D ...)

Amelie M.: Tak doufám, že jsem to nedomotal. Díky za přečtení a koment.

Yana: Jiří Turner: Pěkná úvaha... souhlasím s Tebou i s Yanou. Taky věřím tomu, že se dá (nejen tady na Psancích) žít ve vzájemném respektu a úctě, přinejmenším... Mám ovšem vypozorováno, že míra respektu a úcty k druhým bývá přímo úměrná míře respektu, úcty a lásky k sobě sama - jakkoliv se to často jeví přesně naopak :-)

Kouzelná. Víc nedodám, opakovala bych předešlé komentáře.

dobrá hříčka.. taková hlavomotací :)

Moc pěkná úvaha. Virtuální komunity opravdu mají svoje specifika, mám s nimi několik zkušeností a zjistila jsem jedno - ten pocit anonymity je falešný. Dřív nebo později se stejně každý odhalí, někteří jsou si sympatičtí a přirozeně k sobě tíhnou, další zas naopak, úplně jako v reálu. Schovávat se za písmenka prostě nejde, to je snad ta vůbec nejhorší skrýš :).

velmi pěkná věc, oslovila mě.. tenhle styl mám ráda, krásně popsané myšlenky..

jen mám menší výhradu.. mám pocit, že logicky by jsi měl právě tuto seanci porušit, pokud mluvíš o naději..

Moc se ti povedla. V té jednoduchosti je síla a krása. Kéž bych tohle dokázal... Dík za příjemnej zážitek :-)

Dovedu si to představit v češtině, jako povedené verše. Moc dobrá myšlenka. Jen ta anglina mně na českém webu vadí.