já jsem se přenesla do nějakého chrámu, ale není postavený, je pod širým nebem, všechno se vším souzní, souvisí, medituji a dotýkám se něčeho co nelze uchopit, božstva, které neznám ani nevyznávám, ale něco tu je...tvá báseň je neskutečná, děkuji za zážitek

vanovaso: možná by neškodila, kdyby aspoň nově vložená díla, zůstala třeba tři dny v anonymitě.. :-) ty nicky autorů, chtě nechtě prostě ovlivňují..

Ignácius J. Reilly: diky ...

Severak: naprostej souhlas..

Yana: myslím, že právě ten úbytek komentářů způsobila ona anonymita :))

Olivka: Diky za navstevu :)

Taky nad ní už nějakou dobu uvažuju a asi musím souhlasit s Yanou. Jen ta škola mě tam taky trochu ruší. Myslím, že nejlépe to asi vystihl DDD. Krásná je i tak... :-)

To je hezké, mám rád takové bezprostřední reflexe.

Yana: Děkuji moc za komentář. To mi moc lichotí. :)

moc povedené

Já nevim, napsat takovouhle nádhernou báseň na zadané téma to je pro mě téměř profesionální a já jsem vždy ráda že si takové dílo tady mohu přečíst, je to pro mě dílko nadčasové, obrazotvorné a zavání mi básněmi opravdových mistrů

má to styl, má to spád, nápad i myšlenku

Jiří Turner: jen pro zajímavost, líbila se ti ta trilogie?

Leslie: to možná jen to počasí, nevím, vlastně někdy nevím nic a někdy vím všechno, děkuji moc

Možná tu neznám lepší básnířku, takovou tu opravdovou, se smutkem v duši, hledáním sama sebe, tápáním, i ty tvoje "rozhovory" svědčí o tom že jsi pravá poetická duše, moc se mi to líbí, má to styl to tvoje psaní a já myslím že jsi velký talent

Ta se mi líbí moc, moc! Výstižná, silná miniatura. Taková aktuální mi něčím připadá... Cítím zmatení, ale ne zcela negativní, takový okamžik zastavení, kdy se člověk náhle zamyslí a ptá se sám sebe "Kde to vlastně jsem? Co tady dělám?". Přeju ti, ať se brzy najdeš a po tom dešti a duze přijde třeba taky sluníčko ;-)

Mně to připadá zmatené.

Lenča: Ano, rakovina napadá ty, kteří mají oslabenu duševní harmonii, třeba pro ten vnitřní pocit viny, protože být osvobozen pro nedostatek důkazů neznamená ještě být nevinen, aspoň před sebou samým. Často jsme sami sobě těmi nejpřísnějšími soudci a trestáme se za domnělou vinu.
Ale nechápu jinou věc: Když byl táta půl roku v nemocnici, byla tam krásná sestřička, takový milý andílek, která dělala pro každého mnohem víc, než musela a pořád byla jako sluníčko. Taťka nemohl mluvit, tak nám psal a jednou jsme se dozvěděli, že sestřička dostala prý taky rakovinu, odvezli ji na sál a nepřežila to! Murphyho zákon či důkaz žárlivé nepřejícnosti něčeho nad námi? :-(

Jiří Turner: dík, no protože už tu nějaký pátek jsi, víš že sem teď chodím málo a taky málo píšu, navíc jsem nikdy neměla pocit že má díla jsou kdoví co, občas byla kritika(i od mých psaneckých přátel) a vždy jsem ji brala, já sama si o své poezii v podstatě nemyslím nic, prostě přichází tak to napíšu na něco co je po ruce a pak to dám sem, žádné jiné ambice nemám, je to pro mě příjemný únik, takže i když teď nic nepřichází chodím sem, občas vložím starší dílko, jako je tohle a to jen proto že se nechci vyčlenit, na to mi tu bylo vždy moc dobře, no a taky ráda čtu, tak proč ne psance :-), včera večer jsem jela autem a přede mnou byla duha jediné co mě napadlo bylo to co dnes vložím, je z toho znát že já jako básnířka jsem se někde ztratila, možná u těch mých koní, mám jich zkrátka plnou hlavu a nějak vytěsnali múzu a musím konstatovat že ty si byl v tom období u toho(tedy tady), když jsem napsala jedno z mých prvních dílek o koních napsal si něco v tom smyslu že jiná témata mi sluší víc, nenacházím je, ale je mi fajn, moc a je mi fajn i tady

Lenča: Já děkuju! Mluvilas mi z duše. I když si z oho jako obvykle dělám teátr...:-)