těch hodin co jsem po nocích prochodil .... líbí ;)

moc hezké ;)

ŽblaBuňka: A to je další otázka. Proč nás okolí nutí si myslet, že když nezapůsobíme, nemůžeme být součástí něčeho většího? Lidé se přetváří, aby zapadli, aby byli podle představ ostatních.. Ale jak potom mohou být doopravdy šťastní? Proč lidé touží být podle představ ostatních a ne podle těch svých?

Shane, pěkné. Námětem, atmosférou i rytmem.
Zaznamenal jsem tři takové drobnosti:
- nepřijde mi úplně šťastné "2x má" ( chápu, že tam nechceš kvůli rytmu "moje", ale...
- "skulili se za ..." trošku to ruší jinak perfektní rytmiku básně
- podobné je to se se slovem "nenabírám" je čtyřslabičné a opět trochu ruší.
jsou to drobnosti a do určité míry subjektivní...:)

Moc hezké, jen technická poznámka, není to lentininovský sonet. V druhé sloce by musela být slova, která se rýmují se se slovy ze sloky první. Sonet to jistě je (a moje oblíbená varianta:)). Nemá asi jméno, je to prostě kombinace sonetu shakespearovského a lentininovského. :)

koiška: Díky, Matušku má ze všech zpěváků snad nejraději, ovšem tohle je na melodii někoho jiného.:-)

Plná emocí.. smutně bolavá.. a přesto, nebo právě proto, velmi krásná. Jsem rád, že jsem na tuto báseň narazil. Byla to náhoda a ty někdy člověka obohacují...

... A krom toho až své pouti přejedem a přejdem,
v jedné hospodě na noclech - Pán, nepán se sejdem.

ŽblaBuňka: Děkuji moc za nahlédnutí a komentář, jsem rád, že Tě mé veledílo :-) zaujalo..

Am. to je krásné. To jsi tak nádherně popsala.:)

Já znám ty chvíle přemítání
co táhnou se až do svítání

dobrý, úsměv mi vylepšil tvář

Nosit masku je asi lidské, kdo by nechtěl zapůsobit. Horší je, když jsme i pod maskou maškary.

"ve smíření jsi nakonec
stejně
zůstal
sám"

hlavně zůstat sám sebou

u mě dobrý

hmmm, u mě dobrýýý

hračičko

řekla bych, že je to jen jedna z podob stáří.. ne vždy je stáří smutnou etapou života..

líbí se mi, jak jsi to popsala :)

koiška: děkuji :) třeba jednou pochopíme o jakou hru to vlastně jde. Třeba najdeme scénář, který nám tolik schází. Nebo se třeba jen naučíme smířit se s tím, že představení je jedno velké faux pas.

Hezká báseň.
S maskou či bez masek, život je jedno velké představení a ptají se nás snad umíme hrát. Ne jen nás sem šoupli a čiň se..

Lenča: děkuji :) myslím si...kdyby tam někde v dávné minulosti nevznikl šum, že nosit masku je vlastně naprosto v pořádku, nemuseli bychom se děsit toho co se skrývá za úsměvy ostatních lidí, slovy, jejich činy. Nebo se mýlím? Ano správná otázka je... koho mají masky ochránit?