koiška: díky :-)

Jiří Turner: konečně pochvala od jiřího! :D díky! :))

Lenča: Třeba pro někoho i jsi celý vesmír a ani nemusí ty oči zavírat...:-)

„Tak to měla Mili v pátek večer na práci! Takže myslela jen na mě, pomyslela si Melanie Navrátil, vzala si náhrdelník a zahleděla se na něj. Hlavou jí probleskla myšlenka, že by se jí víc líbil zlatý, ale hned ji potlačila – byl přece od Mili. „Je nádherný,“ řekla.“ - tak myslím, že tento pocit míváme občas všichni :-) ale je hezké, když dokážeme víc vnímat tu duchovní podstatu dárku.. než naše sympatie k jeho vzezření..

přesně jsem čekala, že melanie raději zapře, že je lesbického zaměření.. už by toho bylo asi na němcovy moc :))

přání mili, mít dítě, mě překvapilo.. samozřejmě melanie zaujala k tomuto přání přirozeně zaslepeně zamilovaný postoj..měla ji ráda a nechtěla ji ztratit.. proto o tom možná časem začne uvažovat, kdo ví.. stejně tak mili nevadil odmítavý postoj melanie.. - měla ji ráda a nechtěla ji ztratit.. :))

tak sem s dalšíma kapitolama! :))

tfuj, petr navrátil, to je ale povaha :)) myslím, že to bude pěknej hajzlík, který bude po své rodině a zvlášť manželce v běžném životě pěkně „dupat“.. rozhovor s melanií o tom, kdy je pravé poledne, mi něčím připomněl scénku z filmu „pelíšky“.. tu o tom, co je nok (či ňok)? :)) tak nějak .. nicméně, ač to melanie myslela dobře, tak asi většina z nás ví, že tímto způsobem spíše lidi vytočí, než naopak :))

.. teda, je pravdou, že obléct si můj syn legíny a růžové tričko, asi si radostí taky zrovna neposkočím.. to už beru jako extrém.. kdyby měl džíny a to tričko bylo pánské (ač růžové), tak to beru, ale takhle s legínama, to si nejsem jista, zda jsem schopna takové tolerance vůči vlastnímu dítěti :)

obecně nemám ráda, když se někdo snaží vychovávat cizí děti.. takže v této kapitole mi byla reakce pana navrátila silně nesympatická, přišla mi téměř buranská.. sice je nošení modré paruky asi opravdu trošku ujeté, na druhou stranu, proč ne.. asi bych to brala spíš jako legrácku, ale bratr melanie její nošení bral asi více vážněji a vlastně, pokud jsem pochopila dobře, tak se (nejenom) touto cestou tak trochu hledal..

i tato kapitolka se mi četla dobře, baví mě :-)

v tomto dílu mě zaujalo, jak málo se v rodině znají, myslím tím vztahy mezi bratranci a sestřenicemi, jak málo o sobě vědí, o tom, jací jsou, kde a jak žijí.. pro mě moc zajímavá kapitola.. líbí se mi ty odlišnosti mezi EDDR a naší republikou..

„V EDDR lidé často vystupují pod takzvanou přezdívkou, neoficiálním jménem, které si sami dali, jako třeba Mili, nebo Moje vinná réva. Nesmí se totiž oslovovat samostatným rodným jménem (např. Melanie), pokud nemají společné příjmení, a přezdívka je snadný a uznávaný způsob, jak toto omezení obejít.“ - teď asi moc nechápu – jak „společné příjmení?“ co to znamená?

kapitolka k zamyšlení.. postoj vinné révy, ohledně náhledu na lidi, se mi líbí stejně tak, jako její vědomí, že ester ji občas vyvádí z příliš optimistického náhledu na svět, do reálnější roviny..

čte se to dobře.. vlastně ani nevím, co zatím říct, děj se rozbíhá.. nicméně se mi líbí, jak melanie uvažuje a vyhodnocuje situaci a také svoje následné chování..

se severák má! má vlastní kapitolu i s věnováním a ještě tak pozoruhodnou! :)) „šedí hoši“ jsou prostě „šedí hoši“ :)) pobavila mě

tak předmluva mi objasnila spoustu mých otázek, kterými jsem tě bombardovala a zároveň naprosto potvrdila mé pocity ze seriálu a postav v něm, což je velmi zajímavé, a potvrzuje to fakt, že seriál působí na čtenáře způsobem, jakým jsi zamýšlel(a) .. i to, jak píšeš, že necháš na čtenáři, zda bude nejprve studovat postavy, či se s nimi bude seznamovat postupně :)) dobrý!

daří se ti v následujících dílech udržet charakter postav, což poznávám teď, když jsem se dostala na začátek.. jana zlomilová na mě působí stále lehce přecitlivělým dojmem a tento díl to jen potvrzuje..

docela zajímavý návrh ohledně tv, kterou žáci mohou strávit ve fitness, myslím, že by se to tak líbilo spoustě lidem :)

a ester se pořád cpe pizzou :)) a taky se mi na ní líbí, jak občas tak trošku podvádí, ale přitom mně osobně to přijde jako takové úsměvné a pohodové podvůdky, které ale MVR bere poměrně vážně.. to mě baví :-)

nevím, zda chování profesora severína, při nehodě astry, se dá považovat za chladnokrevné, nicméně mě zaujalo, jak se jí nehodlal více zabývat, když zjistil, že je relativně v pořádku a dal jí rozchod..

„vděk“ astry je také k zamyšlení, ale to je prostě astra.. pěkně vykreslená povaha :)

opět velmi zajímavě uchopený poznatek - „V životě jsou situace, kdy ani nejmodernější technika s GPS, satelitní navigací a připojením k internetu nemůže nahradit prostou mezilidskou pomoc.“

zaujaly mě také tři předžaludky krávy :D co všechno se člověk při čtení tvých scénářů nedozví :D

zaujal mě perfektně vykreslený postoj lidí „bez názoru“, viz. globální oteplování a následné chování „šedých hochů“.. a pobavila tamara janů, jak nepobrala esteřinu radu o tom, aby na ucpání hůlky použila svou inteligenci :))

tak právě narážím na vysvětlení oslovení dle rodů, na které jsem se tě ptala někdy v minulém scénáři.. :) je to opravdu velmi zajímavému

opravdu mě pobavil astřin vtípek s nesvléknutelným tričkem :)) a zaujala mě myšlenka ester, vyslovena vůči MVR „Opravdu bych nechtěla, aby se z vás stal průměrný student se strachem ze sebemenších aspektů individuální identity.“ - mě osobně by to nakoplo (pomohlo), na révu, jak vidím, to neplatí :) ale i pohyb pomáhá, pravda..

sekci – co je přátelství, považuji za velmi hlubokou a zamyšlení hodnou, moc se mi líbí, mimochodem - krásna definice přátelství: „Přátelství je mezilidský vztah spojující osoby, které se zajímají jedna o druhou, alespoň trochu se chápou, věří si a jsou k sobě upřímné a ohleduplné; dokáží si pomoci v nouzi, nepomlouvají se, nic si nevyčítají ani nezávidí.“ :-)

rozhovor MVR s larisem v 11., je taky úžasnej.. opravdu brnkáš na mojí notu, je to skvělý! a jsem ráda, že mohu chválit!!

tvá poznámka o pravdě k „císařovým novým šatům“ je trefná..

tento díl se mi velmi líbil!

Mně se tahle forma líbí. Kdysi jsem složil hodně podobný text, rozdílný byl vtom, že se vždy poslední verš ve sloce opakoval a "láska" v něm nebyla. Myslím, že by nějaká taková nuance z májové legrácky udělala "dospělou báseň". Ale i takhle je to fajn.:)

Amelie M.: Máš naprostou pravdu, je to experiment z náhlého popudu. Když jsem četla Lásku na každý pád Jiřího Turnera a jeden z komentářů, který se pozastavoval na tím, že má v básni 9x slovo láska, napadlo mě dotáhnout to ad absurdum... prostě když už, tak už, májová báseň jenom o lásce a bez komplikací pády a dalších kudrlinek :). Takže souhlasím s tvým komentářem, vlastně je to prostinké a na jedno brdo, řekněme májová legrácka.

Sokolička: Děkuji za komentář i doplnění... na lásku se určitě dá nahlížet různě a můj pohled je možná až příliš růžový.

vanovaso: Děkuji... až přeláskovaná :))

:-) Ale jo...