hledač: děkuji, ano, ale odpustit sobě je to nejtěžší...

Yana: Dík.
Já mám pocit, že mne to tak trochu překročilo, tak to asi nechám.

Yana: V pohodě, mě šlo o to srovnání s tím co všechno na to v písni Slečno (v odkaze v mém komentáři) dokázal vymyslet Milan Jablonský. Taková prověrka kolik my dokážeme nalézt rýmů.

tak jsem koukla na ten obraz a musím uznat, že se ti povedlo vystihnout jeho atmosféru.. :) pěkná báseň

dlouho jsem se tak nepobavila.. ani mi tu nevadí ty hrubší výrazy.. tady to prostě sedí.. vtipný, sarkastický, ze života :))

Yana: Díky

.. a to je fajn.. ;) ten přístup, který z toho čiší, je bezva.. a cítím v tom i nějakou tu hudbu

mě se líbí moc, hlavně sobě je potřeba umět odpouštět.

a já bych do ní už nesahala, víš někdy se mi líbí takové bezprostřední nápady a úpravy jim třeba uberou, přijde mi krásně smyslně zastřená

bezva styl, moc se mi líbí výběr slov a slůvek :-)

Mamka: i kdybych si nepřečetla žes to psala ty, tak bych poznala tvůj smysl pro humor, náhled a nadhled :-)

ach jo, mám na nočním stolku papír popsaný rýmy na venku, ale už mě někteří předběhli už bych nebyla originální a tobě se omlouvám že jsem nezareagovala včas

nojono...také mě to už párkrát napadlo..:/ mám spoustu přátel ale pro spoustu práce se málokdy vidíme. bohužel.

PrimaDen: děkuji moc za zastavení...

shane: díky za zastavení a komentář, "při tom" máš nejspíš pravdu, ... a co se moudrosti týče, škoda, že jsme v mládí moudrost ani moc neuznávali, ale to je asi přirozené... vším si musíme projít a prožít, jen posléze některé věci litujeme a dělali bychom je jinak... jak jinak... to je život... nic s tím už nenaděláme, i když bychom tak rádi některé věci vrátily zpět...

Amelie M.:děkuji, těší mě, že se líbí...

oslov radek: děkuji za návštěvu a komentář :-)

Ta bublinková metafora se ti opravdu povedla:))

PrimaDen: "Vobjel a dojel" je opravdu blbej rým, ale jak píšeš, text a báseň mají svá specifika. Jenom se to špatně dokazuje, protože básničku, u které známe hudbu už nikdy jako básničku nemůžeme přečíst, tu hudbu budeme pořád slyšet a na básničku, na kterou hudbu neznáme, si tu hudbu neumíme domyslet. V této souvislosti mě napadá, že je to ode mě trochu alibismus, napsat, že je to text a hudbu k ní nepřiložit. Napravím to.
Díky za komentář.

DDD: Máš pravdu, básničku se stejným názvem jsem sem před dvěma lety vskutku vložil (ani mě nenapadlo, že by si to někdo pamatoval, jak čtu, tak ano, a to mě těší), ale kompletně jsem jí předělal, takže jsem novou verzi použil do této "edice". Nevím jak přesně myslíš ono "nemohu uvěřit", ale pokud jde o obsah, tak je to jistě určitá stylizace a klišé, jak už to tak v textech bývá. Nějakých konkrétních zážitků a autobiografie tam moc nebude.:) Díky za komentář.