Severak: Díky za návštěvu.

shane: Však to mi nevysvětluj. Já vím, proč to čteš tak a je fakt, že jsem neuvažoval při psaní, že ne každý si libuje v klasických formách, ale to, že to píšeš není vůbec špatně, naopak. Občas beru věci moc samozřejmě, jak to denně řeším ve škole. Každopádně slabiky nepočítej. V češtině jsou důležité přízvuky.

kmotrov: A já mám velkou radost, že ses tu zastavil...
Mně bylo tehdy 14 let, když ta povodeň přišla a ještě teď si živě pamatuji, jak jsem stál na mostě, díval se do toho divokého proudu, který burácel jen pár metrů pode mnou a nemohl z něj spustit oči.
Jako čtrnáctiletého kluka mě fascinovalo, jak se může z tak neškodné a klidné řeky stát během pár hodin to, co jsem viděl.
Tehdy jsem k vodě poprvé ucítil velkou úctu a pokoru... Ten most to nakonec vydržel, ale máš pravdu, že mnoho hezkých míst se s tou povodní ztratilo. Naštěstí nevzala všechno a spousta nádherných míst je tu pořád. A ač to bude znít v dnešním světě obchodních domů, dálnic a betonových monster neuvěřitelně, jsou i místa, kde se jakoby zastavil čas a kde ty stáda ovcí jde na protějších stráních ještě stále vidět. Jen si někdy tak říkám, jak ještě dlouho to potrvá... Ale to by bylo asi na dlouhou debatu. Každopádně Ti moc děkuji za zastavení a komentář!!!

To musela být zajímavá zkušenost psát takovou věc v pár. :-)

Jinak někde jsem četl, že psát povídky z více pohledů nejde. Tady to bylo celkem plynule vyřešeno, nepůsobilo to nijak násilně.

Jinak na schůzky v metru jsou pochopitelně nejlepší ty stanice, co mají jen jeden východ, třeba Radlická (pokud tedy nechceme ze schůzky utéct).

Dobře, že z šuplíku vytažena
óda na fenomén jménem "žena".
Snad vše je řečeno, nyní jen zbývá
sám odkrýt tajemství, jež žena skrývá...

Žena je nejhezčí věcí, jež dána
byla nám přírodou či rukou Pána...
Uctěme půvaby, važme si lásky,
na poli života sbírejme klásky.

Kdo šanci propásne, sám si je vinen,
nepozná rozkoše spojené s klínem.
Do očí, do srdce prach smutku sedne,
půlnoční vodopád, temný mrak ve dne...

Už dlouho jsem nenatrefil na žádný sonet :) a ač nejsem příznivcem klasické poezie, tenhle kousek mi přijde mc dobrý :)

Tak ta je!

Tom Cortés: O.K., Tome! já jsem jen veršotepecký kutil - amatér, neovládám teorii ani na nic nebrnkám, kromě citů čtenářek a výrazy z teorie jsou tedy pro mne španělská vesnice a chvíli přemýšlím, zda to není nadávka. Píšu jen intuitivně, podle citu a občas si spočítám slabiky. A doba, kdy jsem přednášel na soutěži je možná vzdálenější, než první rande tvých rodičů.../I když si rád zpívám.../:-(
Napsal jsem tu tedy jen svůj dojem. Jinak to krásně plyne a mohu jen souhlasit s Jirkou Turnerem i dalšími kritiky. :-)

(jenže kdo pak má vybírat všechny ty můry z lampy)

shane: Rozumím, ale to zamýšlený frázování jde jinak. Je to jako:
(P)TTTTTM
TTTTD

Stejná stavba s tím, že v prvním verši je navíc předrážka. A u druhýho je místo trocheje a mužského zakončení daktyl, což je ovšem rytmicky shodné.

Něco v Tobě je. Teď ještě ten produkt víc učesat a zcelit :-)

Pěkná, chytrá, kvalitní. Celá Ty ;-)

Hezky popisná ... Člověk by řek, že je vcelku o ničem :-D Ale přesto moc pěkná a mlžná ;-)

Tom Cortés: Paráda, Tome!
Výhradu mám snad jen k té dvojici posledních veršů, kde bych "všechno" změnil na "vše", aby tam nebyla ta slabika navíc vůči poslednímu verši. A líp se to i přednáší!
*A ještě v tom posledním mi nějak nezní to "moct znovu". Asi bych tam taky udělal změnu na "moci zas"...:-)))

Timothy A. Postovit: Děkuji

Tak nevím, jestli se mnou víc zacloumala ta slova či ten obrázek. Za mě super.

Prostě píšeš skvěle, moc ráda tě čtu. Shrnutě můj komentář k všem tvým dílům.

Melancholická prognóza se nejspíš potvrdí, moc pěkné!:)

Moc se mi líbí, zakládám.

Skvělá.