Hezká, moc se mi líbí...

A42: Ale já netvrdím, že žiješ v nelásce! Jenže člověk se naučí spoustu věcí brát jako samozřejmost a teprve když je třeba ztrácí či poznává něco nového, nachází ta správná slova i správný způsob,jak je vyjádřit....:-)

Ano, jsou věci, kdy něco cítíš, ale neumíš to vyjádřit, to až po letech, kdy už to třeba není komu říci, kdy hovoříš jen k svíci hořící na hrobě svých drahých...:-)

shane: Nevím, v životě každodenním si nemůžu stěžovat, třeba o tom nedokážu psát, abych to nezakřikla, kdoví...

Myslím, že kdybys jí propadla, velebila bys ji i Ty nenapodobitelným způsobem...Některé věci si člověk musí napřed aktuálně prožít a pak najde i vhodné vyjádření! Pravda, někdy i krásné vzpomínky a bujná fantazie dovedou své, viz můj odstrašující příklad...:-P

Nikdy nic nekončí, jen se to mění,
Ty zpíváš překrásně, a to se cení!
:-)

shane: Ale tak mírnou zadumanost z děštivého večera, to snad jo. Já spíš myslela, že mi nejde z pusy nic moc o lásce a tak.

Amelie M.: To mne těší. Vážím si tvého zalíbení.

Kouzelná záběr a nádherné verše...A nostalgik to skvěle doplnil, takže co říci, abych se jen po někom neopičil? :-)

A42: Ano, bylo! Mne zase mile překvapilo, že jsi vůbec nesklouzla do žádné ironie, ač jsi mi v komentu k mé básni tvrdila, že to by se Ti stalo, psát na podobné téma, už někdy při třetím verši! (Aspoň si myslím, že tak nějak to bylo!)
Tvá lehounká báseňka mne opravdu inspirovala, sám bych asi takhle jinak nepsal...:-)

Homér: No, den je dospělý tak někdy, když noc je ještě úplně mladá. ;-)

Zamila: Dík :-)

shane: Teda, to jsi mě až uvedl do rozpaků. Je milé, jestli to bylo inspirací k Tvé básni. Díky za ni. :-)

Netušil jsem, že jsi tak těžký romantik, Milane! A že se známe už hezky dlouho...:-)

Tvá domněnka na závěr smutné básně /tak smutné, až srdce z ní krvácí!/ je správná! Každý konec lze brát i jako začátek něčeho jiného. Záleží jen na Tobě, na Tvém směru a úhlu pohledu...:-)

Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáváme, Ivčo! :-)

Dost mi to připomíná Nahej oběd od Burroughse...inspirace?

Láska je vlastně bláznovství, kterému všemu navzdory stále propadáme...:-)

Motýlek nádhernej, úvaha taky, jen se mi nepodařilo nikde jinde nalézt tuhle modrou variantu tohohle krasavce. Papilio machaon je všude bílý...:-)

Jsi zřejmě citově založena,
něžná, leč též i vášnivá žena,
co velkou touhu v srdci hostí,
vše prožívá až do krajnosti...
:-)
Napadla mne i parodie:
Já jsem jin a ty jsi jange,
růže keř a tys jak tank.
Nahoru a zase dolů,
vyžívám se v krásném bolu,
ač jsme párem protikladů,
na oltář tvůj srdce kladu,
trochu proti světa řádu...
:-)
k potěše i pro parádu,