casa.de.locos: Děkuji za vynikající komentář. :-)) Těší mě, že se ti moje povídka dobře četla, a především také, že tě vybízí k přemýšlení - to je jeden z hlavních cílů skoro všeho, co píšu (snad až na některé humorné věci, jejichž cílem je spíš odlehčení). Přirovnání k Virginii Woolf mě také těší. Je jedním z mých vzorů (obdivuji zvlášť Vlastní pokoj...).

Myslím, že to, že nerozumíš nadšení z vlaku, ilustruje skutečnost, které jsem si již delší dobu vědom/a, že zatímco na postupech logiky a rozumu se lidé jakžtakž shodnou, v emočním prožívání se od sebe mnohdy zásadně liší - tentýž vjem či situace vzbuzuje v různých lidech zcela rozdílné emoce (nebo alespoň tytéž emoce, ale v různé intenzitě). Emoční reakce, které jsou konkrétnímu člověku cizí a v žádné podobě je nikdy neprožil, jsou pak pro něj nepochopitelné.

Ten postoj k neživým věcem je Auri inspirovaný. Musím se přiznat, že je mi příjemné tak přemýšlet. :-)

S tím autentickým, ale nespontánním působením souhlasím - také to tak vnímám.

Eleanthir: Chápu, že bys tu závoru podlezl a nechal evoluci, ať za tebe rozhodne, zda je takové chování životaschopné. ;-) Jsi úplně jiný člověk než vypravěč této povídky.

I řeč těla je svým způsobem záludná. Když se na tebe třeba někdo usmívá, s jistotou to znamená, že má dobrou náladu, ale už nevíš, zda se ti vysmívá a chystá se tě zradit v očekávání zisku (a z té vidiny zisku má takovou radost), nebo se ti chystá pomoci v naději, že se z vás stanou přátelé (a má radost z vidiny přátelství). I řeč těla může být svým způsobem falešná a dá se použít (zneužít) třeba k citovému vydírání.

Nikytu: Já si to nějak přeberu :P

Puero: Mám rýmu. Díky. Homér: To jsem rád! :)

Ahoj, ačkoliv báseň nezachází do složitostí ať už formou, zvoleným slovníkem, nebo předávaným sdělením, dotýká se mě jako čtenáře.
Lidskost se neskrývá v tom, co chceš předat, ale jakým způsobem jsi to dokázala. Báseň lehce plyne, pocity a myšlenkové postupy jsou popsány s lehkostí, nemusí zacházet do detailů a přesto vysílají jasný a charismatický signál.

Kvalitní dívčí poezie. S.

Kuřačky smrdí.

Pěkné počtení.

Naděj i beznaděj, mít a přitom nemít. Nikdy to není lehké, když láska si pro nás přijde takhle.

To mě bavilo číst...

vanovaso: Děkuji za komentář :)

puero: Mamka: No,dík,ale to je psané na koleně za čtvrt hodiny,jen momentální nápad,a u takových ptákovin se mi nechce nějak hledět na styl..:-) Prostě jen blbost k pousmání.

Opravdová láska v srdci zůstává za každých okolností, to jen my si myslíme ,že k ní potřebujeme daleko víc... Báseň se mi moc líbí...

Nikytu: Díky! Přiznávám, že když jsem ji psal, bylo mi hodně smutno...Ovšem tady asi nejvíc boduje ten obrázek...:-)

Yana: Dík. Já to tak beru, jako hru. ;-)

Yana: To jsem ráda, že pobavila. :-)

Nikytu: Děkuji, jsem ráda :))

Nikytu:Díky za komentářík:-) čas letí a naděje umírá poslední ..

Nikytu: Tak to je vtipné :-D

korálek: Jedem jako jedem, nebo jedem jako jedem? :-)))

Nikytu: Díky moc, vyjádřila jsi to zcela přesně, lépe bych to neuměla ! A ještě dodám - zkusíš ďábla a máš pak čerta i s ďáblem a jedem dohromady :-D

ju :-)