Parádní věc.

shane: Y? Počkat počkat, jak jako Y? Žádná rýmovačka? Co se děje? :D

shane: A teď to samé, ale ve volném verši, hm? :)

Sidney: Yana: děkuji mnohokrát!))

shane: Tak k téhle zrovna nesedí! :P

Ginnare: Děkuji, správně jsi pochopila záměr básně!))

proč mu žena obklad dává
když je jeho míra právě pravá
měla by si užít spěšně
nebude to přeci trvat věčně

Nikud je v nekonečnu
a Nikam ještě dál

...tak tohle mě dostalo, paráda

líbí a moc

jo, jo, je to tak

Teron: Děkuji za námět k úvaze. Myslím, že záleží čistě na autorovi příběhu, jaká síla by převzala místo logiky. Ta myšlenka mi připomněla epizodu animovaného Star Treku "Mágové Megas Tu" ( https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%A1gov%C3%A9_Megas_Tu ), kde se posádka Enterprise ocitla ve světě, jehož fyzika byla propletena s magií, takže pro svoji záchranu skutečně museli její členové svět kolem sebe začít ovládat svou vůlí. Ale logika v tomto případě porušena nebyla. (Ačkoliv k jednomu souboji tam došlo...)

Navíc myslím, že určitá zrada tkví v tom, že logika není jen vně člověka, ale i v něm, takže pokud se nebude chovat logicky svět vně, měly by se stát nelogickými i člověkovy myšlenky. Ale psát o tom má smysl jen tehdy, pokud to něco smysluplného sděluje.

Pěkné, ale nevím proč, mám pocit, že ty budeš pěkný egoista :-)

hihi

dobrý, velmi dobrý

Mamka: podle mě tečka v poezii hraje trošku jinou roli, ale to je fuk. Důležité je, že jsou lidé, kteří za ní umí tak krásně bojovat, jako Ty :-) líbí se mi to.
"Moje" tečka je však cvičený Punťa, co štěká na můj povel (narozdíl od mého jezevčíka...)

Ginnare: Děkuji mockrát za názor. Jsem rád, že zaujala tolik psanců :)

Y :-)

Slunce v růžovém župánku
odchází tiše za obzor,
ponoř se tiše do spánku,
snad zkolébá tě vítr z hor...
:-)

Slova, co probouzejí splíny
by nikdy zaznít neměla,
lásce sluší víc něžné činy,
nežli vyznání omšelá!

Když nevíš, co krásného říci,
raději, prosím, zdrž se slov!
Zlíbej mne s usměvavou lící,
Láska je hezčí beze slov!
:-)))

Splíny jsou jezdci truchliví,
jež hostí temné mysli hvozdy,
tak ať se nikdo nediví,
že samým bolem lezu po zdi!

Když koktejly slz na míru
smáčejí tiše moje tváře,
svěřuji smutky papíru
vytrženému z kalendáře...