Zaujalo mě to. Úplně jsi vynechal osobnostní sklony, introvert se samotářem stane daleko snadněji. A rozdíl je i v národních povahách, přes všechny ty popsané vlivy, které jsou globální, se v jihoevropských městech žije v v daleko užší pospolitosti, lidé nejsou tak anonymní a nezavírají se pouze v bytech jako na severu.
No ale co mě zarazilo, je tvé podání vnitřní samoty jako něčeho nežádoucího. Píšeš o postižení vnitřní samotou, v závěru ji chceš i léčit... proč? Pokud je to svobodná volba, člověk k ní není donucen okolnostmi a cítí se tak dobře, proč ho předělávat podle nějakého obecného mustru?

Krásně jsi vypsala stýskání. Jenom mě zarazilo brachu v poslední sloce, protože to chápu jako báseň pro zemřelou ženu... tak jsi ji oslovovala?

Nikytu: A42: Děkuju! po pravdě jsem hodně překvapená, čekala sem peprnější kritiku :-)

Amelie M.:děkuji moc mě to ale mrzí moc mi chybí..:(

Megynka: :) díky

jj :-)) dobrý!

no, vzhledem k tomu, že jsem dnes narazila na nějaké tvé komentáře, dala jsem si to trošku do souvislosti a o to víc mě tvé dílko baví :)))

ale zbylo po ní.. zbylo.. však o tom sám píšeš.. ;) upřímné

Ten závěr to celé báječně korunuje. Nekonečně okurkové počtení. :-)

jen tiché.. "ano"....

Pěkná hříčka.

Moc krásná, pro mně skvělá po všech stránkách a dotkla se mé duše ...

Yani máš to moc pěkné, zhostila ses toho suvereně Je znát, že jsi vypsaná básnířka. Má to úroveň. Chybělo mi to tu.

pěkná, nejvíc se mi líbí prostřední sloka, hezky vyjádřeno

Nejenom krásné obrazy, ale i zamyšlení, nechci ji třeba schazovat, ale něčím mi připomíná tramskou písničku, víš ta je ve své podstatě hlubokomyslná, ale ne každý to tak cítí

korálek: Moc velkej dík :-)

hezky vyjádřená chvíle, ten kouzelný okamžik :-)

ten závěr vyznívá přímo staroprachmaticky, jako od vyznaváčů páně Umbrtky

překrásné :)

pěkné :)