Hm, básnicky hutná záležitost. Romantizující slovník - dost nemoderní věc, ale leckomu sedne, a nad kdečím se čtenář šprajcne a přemýšlí, je-li to vůbec možné, tak říci. Třeba ten konec písním labutím, to se mi líbilo, je to obrat, který se jen tak nevidí, ale je to divné. Labutí písnička je jen jedna. Havrani, smrt, prokletí... kýčovité symboly, atmosféra se dá naladit i modernějšími postupy, hádám ale, že to už je dost nad původní záměr. Záměr vyjádřit svoje pocity.

A jakou písničku hraje? Tesklivou? Vyčítavou?

Poněkud přeceňuješ psanecké umění, ale je to milé.

Žlutá je veselá, radostná barva, žlutá je barva mládí pelešícího se v řepce. Ale za ty lišky-pampelišky... jednak to zní divně, jednak se to tam vůbec nehodí. Aj tou žlučí básnička, jinak hravá kysne.

nejsi, jsi mezi psanci

Slova!
Povrchnost sama.
Nic ti nedají.
...leckdy dokáží pěkně nadzvednout...

47 slov. Je to záměr?

vlastně o nic nejde, přesto je mi příjemně, nebo snad proto...

moonell: Tak snad to příliš nebolelo... Já děkuju!

Líbí se mi. To poselství je tam velmi dobře zasazeno. Ode mne smíš sklidit pochvalu. :-)

rád tě tam zavedu ;o)

a jestli mu tak není líp? ;) hezké milý žblabuňko

Lasak: korálek: kmotrov: Ginnare: díky

Že by v ráji krom klidu od lidí nakonec bylo i bezvěří? :-)))
Líbí, jednoduchá, ale pobavila.

svým způsobem smutnější a přitom tam lehce podaná.. libí se mi, příjemně plyne, na nic si nehraje..

ježek: au

Já jsem sám od početí mý mámy. :-(

Moc dobrý nápad. Mohla bys ho ještě trochu vybrousit.
V posledním řádku 1. sloky mi trochu utíká smysl. Žlutá je barva žárlivosti.
Ve třetí sloce by se mohly pampelišky smát žlutě- ať trochu naruší jednotvárnost žluté (když už ji vidíme na polích všude kolem sebe :-)). Ve druhém řádku ...škoda, že zrzavý je ohon lišky - to "je" mi tam chybí významově i rytmicky. Sluníčkovo (i když mi kroutí uši) je tak neobvyklé, že proč ne?

A42: Říkám jen to, co si myslím. Nic víc, nic míň. Já tě čtu moc ráda. :-)

A42: Byl to tak trochu záměr, ale trochu tedy objasním... Zabloudila jsem v úvahách k tomu, jaké to vlastně je, když člověk jde po věcech, na kterých mu ve skutečnosti nezáleží... Co tím získá? A co mu nakonec zbude, když to pomine? Má vůbec co pohřbívat?
Děkuji za komentář. Nejspíš doplním anotaci...