Líbí se mi. Zde se potvrzuje pravidlo, že v jednoduchosti je síla. :-)
A ty mouchy jsou geniální. Áno, každý si časem získáváme svoje mouchy. Bzzzz. :-D

Krásná. Navíc ta liška mi mimo jiné přpomněla Malého prince a tím tomu přikouzlila ještě další rozměr... A Malý princ - no, to je asi jeden z největších komplimentů, co jsi ode mě mohl dostat. ;-) A k tomu ty barvy, jak psal puero... Nádhera!

Ooooooo. Teď mi naprosto sedla do nálady... moc se povedla, nějak pro to teď nenacházím lepší slova. Líbí se mi ten kontrast mezi pomíjivostí člověka a jeho snů a pocitů s "trvanlivostí" přírody... Navíc dokonale plyne a závěr ji krásně korunuje. Díky za ni. :-)

Nečekaně smutná, chladem zmodralá, ocelově praská a i po dočtení zůstává viset ve vzduchu.

Další milý kamínek do sbírky. :-)

korálek: To jsem si s tím počtem jedenmilionosmsetpadesátdvatisíctřistašedesáttři lichotek naběh.
Já špatnej lichotník

Hezká :-) řadím se tedy mezi ty skvělé a navíc ty, které by chtěly slyšet ty krásné lichotky

Leslie: Jo jooo, poslední čtyři větičky by mi úplně stačily :)

Akaia: S tím souhlasím, proto mě jednoduchost láká. Akorát už si nejsem tak úplně jistá tím, nakolik se mi to daří :) Ale dík.

Leslie: Jenže jednoduchý nemusí znamenat tupý :) Když vystihneš pravdou podstatu věci, tak ji ani nemůžeš napsat složitě, protože podstata složitá není. Proto je to asi podstata :D Takže mi přijde super, že ji jsi schopná zachytit a ještě jednoduše a srozumitelně vyjádřit tak, aby to bylo cítit až na kost :)

Akaia: :D :D V jednoduchosti je krása. Občas. :D Víš co je vtipný? Že já mám zase v poslední době pocit, že píšu moc jednoduše, průhledně. Ty to máš evidentně zase naopak. To jsme celý my :D

Leslie: Ale takhle to mám pořád :D Mně prostě jasně řečené vždycky přijde trapný :D Až moc jednoduchý, třeba ve škole jsem si tím pokaždý bezkonkurenčně zavařila :D

Akaia: Já vím právě :D Proto jsem se snažila poukázat na to, že při pohledu z vnějšku to tak úplně jasný není. :D :)

Leslie: Už to je :) Máš pravdu. Já se nesnažila o nějaké zastření či mystifikaci, abych nebyla obnažená nebo abych byla zajímavá, ale přišlo mi to jasný jako facka :D

Akaia: Víš co je vtipný? Když jsem si přečetla to spojení "hledání svého srdce", zacvaklo něco na správný místo a zbytek tvojí odpovědi už bych nemusela číst (ne že by to nebylo zajímavý počtení)... dokonce jsem nutně ani nemusela číst tu básničku znova, protože mi to prostě seplo. Bylo ale zajímavý přečíst si jí novýma očima... Já si myslím, že problém je v tom, že necháváš čtenáři moc málo vodítek... jasně, může být chyba i na mém přijímači, ale mám pocit, jako by šlo o to, že tobě je to natolik jasný, o čem píšeš, že už se neumíš vcítit do čtenáře, pro kterého je to úplně neznámý svět. Kdybys to celý třeba pojmenovala "hledání svého srdce", myslím, že by to byla dobrá nápověda, a zároveň by to pořád nebylo úplně průhledný, máš tam symbolismu a svého vnitřního světa až dost i tak. ;-) A nebo to naznačit nějakým způsobem do textu, někam tam zašifrovat nápovědu... Ale myslím, že zrovna v tomhle případě by to fakt klidně mohlo být v názvu... pořád tam zůstává čtenáři spousta místa pro tápání a objevování... Prostě není snadný najít tu míru, aby význam nebyl přímo obnažen (pokud nechceš), ale nebyl schovaný až tak moc, že ho třeba kromě autora nikdo jiný najít nemůže... Po propojení článku, koho že to vlastně hledáš, mi to přijde fakt super;-)

Leslie: A víš, že jsem si přesně říkala, že mi tohle napíšeš? :) Je fakt, že to, o čem to je, není řečené přímo, ale chodím celou dobu okolo. Celé to vlastně spojuje výraz "hledání svého srdce". První strofa je asi vcelku jasná, když nejsi v kontaktu se svým srdcem a jednáš podle rozumu nebo ostatních, všechno potemní, no a necítíš svoji cestu, nevíš kudy, tak trochu váháš, aby sis nenatloukla, což se pochopitelně přesně stane. S tím souvisí i druhá strofa. Představ si potemnělý prostor a někde tam JE tvoje srdce, ale protože ho hledáš špatným způsobem, tak slyšíš jen ozvěnu, která se odráží a ty pořád nevíš, z jakého směru to jde! Na to navazuje třetí strofa, kdy se dostaneš do bodu, kde potřebuješ pocítit něco opravdu silného, abys své srdce konečně našla. To dobře vyjadřuje i tarotová karta - nevím teď, jaká :D - kde se říká: "Když nevíš, kde je tvoje srdce, skoč, a ono začne tlouct tak rychle, že nebude pochyb o tom, kde ho máš." Je to myslím karta viselec? Máš tam ze dvou stran dvě vysoké stěny a ty na skřipci mezi nimi se křečovitě držíš..No, takže asi by bylo lepší pocítit něco silného, pěkného, ale asi sama dobře víš, že hloubky v tobě dokážou vydolovat to, co výšiny někdy ne ;) Takže člověk ve svým zoufalství už potřebuje nějakou ránu, aby se probral a UCÍTIL. Čtvrtá strofa vyjadřuje paradoxní situaci, kdy jsi těsně před cílem (jako Alchymista), ve chvíli, kdy jsi nejvíc ztracená a je ti nejhůř, tak se najednou všechno prolomí a ty konečně VÍŠ! :) Takže tak, a poslední strofa to jen zakončuje, ten balast, pro který občas neslyšíš sama sebe, je jen tvůj a musíš skrz něj znovu.

kmotrov: To je v pořádku, taky nejsem žádný odborník, tak proto jsem se právě ptala, jak to myslíte. Nic jsem tím nemyslela, jen je lepší se zeptat, než dělat chytrou a nechápat, to bylo celé :) Ale máte pravdu, důležité je, jak se mi povedlo přenést tu emoci, ten pocit, a to se očividně zas tak moc nepovedlo.

DDD: Díky, že ses stavil, tvůj komentář mě těší... I když mám pocit, že ten konec samotný by asi stačil :D

Devils_PIMP: Amelie M.: Akaia: Díky za komentáře a že jste se stavili :-) V poslední době se k jednoduchosti nějak uchyluju čím dál tím víc...

Leslie: Díky moc. Je to pokus o text pro jednu folkovou skupinu. Nejspíš se to nechytlo.