Je těžké nechat jít. Ale to osvobození léčí rány a přivede k novým začátkům a zase bude dobře. ;-)
Hezky jsi to vyjádřila. Líbí se mi. :-)

vanovaso: Moc děkuji za komentářík - ano, vždy je něco za něco - nebo špatné k dobrému, nebo osvobození sama sebe :-)

mechanická okurka: díky - je specificky o loučení básníků, tak jsem ráda, že se dotkla.

Docela zajímavé, jen mi není jasné, proč je svět v závorce

Jóóó. Ta je hodně dobrá. Právě ode mě odlétá Letadlo a já od něj, takže i mě se to dost týká. Nenásilné a přitom naprosto přesné vyjádření. Jedna z nejlepších, co jsem za hodně dlouhou dobu četl.

Nevím, proč by to mělo někoho urážet, mě se to moc líbí :)

I takové stavy musíme zažít,abychom pak o to více vychutnávali ty třešničky ...moc pěkné...

Singularis: To rozhodně - ale to všechno jsou podkategorie loučení, nejdůležitější je možná to, kdo je odcházející a kdo opouštěný. (Samozřejmě jsou i loučení na půl cesty, ale zřídka)
Ale možná ho ani nelze rozdělit a popsat.

Chápu, že báseň tě neoslovuje, je hodně osobní, spíš pro mě než pro čtenáře a taky hodně nesrozumitelná.

A42: Neumím vymýšlet názvy, bohužel - asi už se to stane tradicí. Taky nemyslím v jednom jazyce a často mě fráze z jednoho inspiruje k napsání něčeho v jiném. (A děkuji za inspiraci, teď chci napsat něco o překládání významů.)

Letadlo: Děkuji - jsem ráda, když se poezie týká. Jinak to nemá smysl.

Nikytu:
Pochybám, ač jsou přirozené,
propůjčit nechci zrak ni sluch,
ať se to "cos" plíží či žene,
mne jen tak nevystraší duch!

A svěřím svojí intuici,
jak na to reagovat mám,
ignorancí, úsměvem v líci?
Možnosti druhé přednost dám...
:-P

Ehm.... že by hodu? :o)

Chybí mi v tom pravidelný rytmus, trochu by se s tím dalo ještě pohrát. Ale jinak dobrý. Lepší brát věci s humorem. I když jde o ohození rackem. ;-)))

shane: Tak to záleží i na tom "cosi", zda je moudré a bezpečné se nepodívat a nepřijít na to...
Ignorovat, nebo tomu čelit? To je oč tu běží! ;-)

Tak ať! Nebojím se a neotočím se...:-P

vanovaso: Jj, proč ne? Míváš dobré nápady! :-)
A bývali jsme přece spřízněné dušičky, ne? Ono se vždycky dobře píše, když nás ten druhý inspiruje a soustředí naší pozornost na věci, které jsme míjeli nebo už pro nás pozbyly platnosti. A já bývám někdy děsně chytlavý...:-P

ŽblaBuňka: děkuji za komentář, myslela jsem to tak, že v lásce nelze si vystačit jen sami dva,ale objevovat společně kouzlo života a světa teprve umocní její sílu...

shane: díky, mohli bychom psát v tandemu ;-))

Amadeo´´: Dík za úvahu. Já si jen říkala, abychom to zase moc neprožívali. Jo, je to vždy hezké vymýšlení, ale je škoda ve snaze o originální vyjádření se ztratit se sdělením.

;o))

častěji to bývá vymezení vychytralých