Singularis: To rozhodně - ale to všechno jsou podkategorie loučení, nejdůležitější je možná to, kdo je odcházející a kdo opouštěný. (Samozřejmě jsou i loučení na půl cesty, ale zřídka)
Ale možná ho ani nelze rozdělit a popsat.

Chápu, že báseň tě neoslovuje, je hodně osobní, spíš pro mě než pro čtenáře a taky hodně nesrozumitelná.

A42: Neumím vymýšlet názvy, bohužel - asi už se to stane tradicí. Taky nemyslím v jednom jazyce a často mě fráze z jednoho inspiruje k napsání něčeho v jiném. (A děkuji za inspiraci, teď chci napsat něco o překládání významů.)

Letadlo: Děkuji - jsem ráda, když se poezie týká. Jinak to nemá smysl.

Nikytu:
Pochybám, ač jsou přirozené,
propůjčit nechci zrak ni sluch,
ať se to "cos" plíží či žene,
mne jen tak nevystraší duch!

A svěřím svojí intuici,
jak na to reagovat mám,
ignorancí, úsměvem v líci?
Možnosti druhé přednost dám...
:-P

Ehm.... že by hodu? :o)

Chybí mi v tom pravidelný rytmus, trochu by se s tím dalo ještě pohrát. Ale jinak dobrý. Lepší brát věci s humorem. I když jde o ohození rackem. ;-)))

shane: Tak to záleží i na tom "cosi", zda je moudré a bezpečné se nepodívat a nepřijít na to...
Ignorovat, nebo tomu čelit? To je oč tu běží! ;-)

Tak ať! Nebojím se a neotočím se...:-P

vanovaso: Jj, proč ne? Míváš dobré nápady! :-)
A bývali jsme přece spřízněné dušičky, ne? Ono se vždycky dobře píše, když nás ten druhý inspiruje a soustředí naší pozornost na věci, které jsme míjeli nebo už pro nás pozbyly platnosti. A já bývám někdy děsně chytlavý...:-P

ŽblaBuňka: děkuji za komentář, myslela jsem to tak, že v lásce nelze si vystačit jen sami dva,ale objevovat společně kouzlo života a světa teprve umocní její sílu...

shane: díky, mohli bychom psát v tandemu ;-))

Amadeo´´: Dík za úvahu. Já si jen říkala, abychom to zase moc neprožívali. Jo, je to vždy hezké vymýšlení, ale je škoda ve snaze o originální vyjádření se ztratit se sdělením.

;o))

častěji to bývá vymezení vychytralých

Stará neznámá: To je právě hrozně těžký. V té poesii občas šoupnout svou zamotanou hlavu a duši stranou a učinit sdělení takovým, aby promluvilo i k jiným. Protože jinak je to jen tvoje vylévání srdíčka, kterému lidí třeba porozumí, ale neztotožní se sním. Taky to zkouším,myslím, že je to správná cesta.

lakomec: ahoj a díky, me ale málokdy máloco navazuje. Myslím, že to nemůže být pročištěné, protože ani moje hlava se tak nejeví a proto to nejde.
Chápeš, to je úhel pohledu malý holky která je ztracená v sobě samotné a snaží se psát. (a málokdy ji to vychází)

:) No jo, je to čím dál těžší napsat báseň bez jakéhokoliv klišé, tak, aby byla prostě originální a jedinečná. Povede se to málokdy. Ale je krásné se o to pokoušet, hledat ty správné a inspirující chvíle a tvůrčí procesy, čekat a nevzdávat to. Aspoň tedy pro mě…

Tu knížku mám rád, fixu taky. Snad i chápu, co chceš říct... snažím se chápat slov s srovnat je. Možná jich je tam příliš. Vycpávky, věci, které mě zbytečně rozptylují. Kolos, syntakticky nenavazující jenže atd. Kdyby to bylo pročištěné, víc by se mě to dotklo, tak jsme jen rád, že čteš stejného autora jako já. :) :D Ale chápej, úhel pohledu malýho kluka, který se
pokouší chápat.

Nejde vrátit? Nekupovat bez záruky!

V takovém případě, vem to nešť,
jedno je, máš-li vlasy nebo pleš.

Tahle se Ti povedla... a i kdyby ne, už jen ty první dva řádky jsou super. Fakt pěkná.