Homér: Je vidět, že jsi specialista na tyhle případy! ;-)
Nu, ty jsi ještě stále mezi živými, navzdory tomu, cos o sobě psal, takže holt jsi silnější osobnost! Ale i tak si z toho mého dílka snad něco vezmeš...Že to funguje, to jsem si sám vyzkoušel! :-)

Jo, to jsi měl poslat Radku Ptáčkovi, určitě by si to vše hned rozmyslel a začal se usmívat. Karel Svoboda by si nevystřelil mozek z hlavy a Bartošová by skočila radši zpátky do trnek, než do kolejí. Kurt Cobain by se dal na reggae a Petr Muk by těch pár posledních paňáků vylil do záchodu. Škoda, že jsi to nenapsal dřív, určitě by všem míň v kebuli mrdlo.

Neu: No, v Laosu stala sedmicka vyborne ryzove whiskey stejne jako pulliltr piva, kolem triceti korun, to byl rok cca 2012. Po teto aktualni eskapade s mrtvejma turistkama ve Vang Viengu bych se bal. Mekong je kral. Motorky a auta jdou nejak mimo me. Kazdopadne nevynechej vodopad Kung Si, tam jsme dojeli na pujcenych detskych kolech. No a taky jsme v Laosu zabloudili na tri dni na Hociminove stezce, proste nam babka nerekla, ze je to do Salavanu jeste 100 km, tam jsem polibil asfalt. Rikali nam, at si stavime stan vedle cesty, ze jsou vsude porad miny. Ale Laos jsme meli spojeny s Kambodzou i se severem Thajska, vzdycky, kdyz uz se tam dojebeme letadlem, tak jsme tam dyl. No tady uvidime. Zitra presun do Tortugera, snad odtamtud jede lod do Limonu, atd, atd, atd. Ale pres tri mesice jsme jeste nikdy nebyli, natoz s petiletym ditetem. Uz jsme tu s ni jeli i stopem, zase to otevira jine vratka. Na planinu dzbanu jed. Na Laos spadlo vic bomb nez se vypotrebovalo za druhou svetovou, nepochopitelny.

Ten konec podepíšu.

Smuténka.

Všichni jsme osamělé ostrovy a žádný trosečník v dohledu. snad má smysl pádlovat.

Jen vydrž. Nevim jak dlouho ještě, ale prostě vydrž

Zkus napsat o hovně a třeba z toho vznikne vodopád :-) Závidím ti, musí to tam být skvělý. Ještě na takovou dobu. Já padám v březnu do Laosu na motorky. Prej je tam teď skvělej sňaps psali novinky

Hezky hravé rýmy,
člověk je hned dreamy,
nebojí se rýmy,
usmívá se jen.

S poezií vílí
ve mně pocit sílí,
že mi i den bílý
zkrásní jako sen.
:-)

Neočko: Hlavně mi až pozdě došlo, co to mohlo vševhnocznamenat. Ale je to milá vzpomínka, ač trochu bolavá

Neu: Já jel sám max na Slovensko k babi. Nevím, jaký je to cestovat sám. To bych akorát chlastal a fetoval. Takhle už jsem viděl spousty zvířat, sopky, reky, vodopady. Dnesni cesta z Rio Cuarto do Riverside Lodge se dala prezit. Tady maj oba druhy lenochodu na zahrade, jdem je hledat. No a reku zelenou, prej se tam mam jit vykoupat. Na konci unora jsme zpet. Proste jsem chtel napsat basen o vodopadu a vzniklo z toho jen dalsi hovno.

Psavec: Neočko: Díky...

pekné

Dorazil's do Kostariky ? Řekl bych, že cestovat s rodinou je skoro stejně těžký, jako cestovat bez ní

Bezva

Je to tak, ztráty bolí a nám nezbývá nic, než čekat, až to přebolí. Asi každý si tímhle pocitem prošel, ale je důležitý zatnout zuby a vydržet, protože každá díra v našich srdcích jen čeká na to, až se najde někdo schopný ji znovu vyplnit :)

Neu: Jo upsal jsem se. Dík.

kmotrov: myslíš submisivní ?

Orionka: Čas od času napíšu báseň, jako bych byl žena. Třeba tady:
https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=19675-chlapi-bacha

Tady jsem pro změnu submisilní žena, která v sobě najde sílu na změnu.
Díky moc. :-)

Dandy: Díky!