well, musel jsem si vygooglit co je mrva. Asi nejsem správnej venkovan.

Jak bude zítra? To vždy věděla paní Žilková v pořadu Teletele. Ale i pan Gellner to věděl...
Perspektiva

Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.

Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!

Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.

Pěkné

Nádherná poezie až jsem se zasnil !

pravda, krásne

dobré

Krásně odříznutej konec. žádný harampádí. Skvostné.

Singularis: Ano, myslel jsem samozřejmě Saint-Exupéryho. Mám tu knihu moc rád. Doporučuji.

pilgrim: Neboj, nikoho si na zahradě zakopávat nebudu. :) Ale v poezii se meze fantazii nekladou, takže aspoň tam si trochu té hyperboly mohu dopřát :)

Ty jo, nic moc, z toho cejtím pěknou depku. Takhle silně vyjádřené emoce se jen tak nečtou (nevidí). Až mne polil studenej pot. Budu se modlit, aby to byla jen tvá nezměrná fantazie :) Za mne i přes tu obavu, co to vyvolalo, hodně dobrý !

Je tam toho přesně tolik, toho tam má být. Báseň není popis. Ještě Ti nikdo nepochválil geniální název. Že je bitá, to může být na první pohled vidět, že je (navždy) rozbitá už být vidět nemusí.
Super.

Ono je vždycky něco strašně krásného na tom, když člověk dokáže vystihnout emoci nebo atmosféru jen pomoci několika slov. Děkuju za krásnou představu.

Midagere: Tak to jsem rád, že se mě někdo zastal :-D takže to mám dát do novin a ozvou se mi tisíce holek, jo?

Noc změnila se v kalné ráno,
samota s ozvěnou se vítá,
sny mají ještě rozestláno,
hlava je ještě touhou zpitá,
tajemství svá si srdce střeží,
však každý verš o lásce zpívá,
hladinu mysli něžně čeří
stříbrná vlnka skotačivá...

Úžasná!! Nadchla mě, myšlenkou i zpracováním, souzním.

.. ten závěr je skvělej..

přesně, od vytlačené matrace jsem četl na jeden nádech. Líbí se mi každý verš, napsala jsi ji čtivě, což způsobilo trochu i to, že se známe a o to víc je pro mě tahle báseň opravdová.

Moc hezké, u vytlačené matrace mě to vcuclo a nepustilo. Kdo ví, jestli někdy uslyším smích vnuků. V místech stop lehounké chvění, originální spojení, pod kterým nevím, co si představit, ale baví mě nad tím tápat.

Yana: Děkuju, jsem rád že to vyvolává různé pocity, je to jako namalovat obraz a pak stát v galerii a pozorovat ho očima někoho jiného. Je to jako život, někomu ho dáš a pak se díváš jak se vyvíjí už nezávisle na tobě :)

je to pěkně napsané. Se značnou částí se ztotožňuju. A to jak ten obecný pohled - tj. kdo a jak vidí pravdu.
Pak je problém právě v té mravenčí práci přesvědčování, konkrétních témat, konkrétních diskuzí a často nekonkrétních výsledků. Ale výsledkem téhle diskuze jsou pak volební preference a nakonec reálná moc.
A kdo za nás mravenčí práci udělá? :-)
Někdy novináři (no...), někdy škola, někdy spolky, organizace, někdy my a někdy vůbec nikdo a dopadne to tak, jak to dopadne.

Jsem docela zvědav, co napíšeš dál.