taron: Tedy! Tuhle poznámku jsem čekal od sebe!

Já tedy přiložím jiné-bílé, mohla ses asi držet jenom volnoverše. Jinak to je hezky obrazotvorné a je to mnou podporovaný formát dvou krátkých strof, ale ten závěr tomu bohužel ubírá, asi že nevím, jaký je rozdíl mezi Bílou a bolestivou nocí... Ale to už chyba je mezi židlí a klávesnicí na mý straně.

líbí se mi

Za náčelníka: Jo! Takhle se má psát milostná poesie - od srdce!

První půlka je super, má pevnej rytmus a pěkné rýmy. Pak se Ti to rozpadá rytmicky, druhé půlce schází i větší nápaditost a gramatické rýmy v závěru tomu taky nepřidaly. První půlku beru + myšlenku že ze vzdušných zámků ruinách bydlíme.
Přesto jsem se s tebou tady rád potkal. :-)

kmotrov: sakra :-( musel si to napsat dřív než já, přesně tohle bych napsala totiž, a hlavně také proto že jsem si vzpomněla sama na sebe a na moje a jeho večerní toulky kolem řeky a první objetí a první polibky a nad námi to nekonečné nebe a v nás ten pocit že tohle je napořád... Moc hezká básnička, dík za ní, skoro jsem zapomněla...

Yana: Na to jsem se těšil k Zamile, že budu s básníky při sklence červeného něco takového sdílet, snad někdy příště.
Díky moc básnířko.

Zrovna včera kolem půlnoci jsem seděla na zahradě, nad hlavou nádherná scenérie, měsíc téměř v úplňku, přes něj plavaly mráčky, chytaly ho, objímaly, měsíc majestátně zhlížel na zem a v jednom okamžiku byl orámovaný červenooranžovým světlem, byla to neskutečná nádhera, do toho větve stromů co se po tom všem natahovaly, no přála jsem si být básníkem :-) Musím tedy konstatovat že se ti povedlo vyjádřit krásnou ranní atmosféru.

kmotrov: Neumím, ale děkuji :) a s těma básnířkama máš zatraceně pravdu :)))

taron: Jste lepší než ženský co nebásní. Kam se na vás hrabou ženský v práci.

taron: Děkuji taron, byť právě v té vyspělosti já vidím své dětinství :)

taron: popravdě jsem si v první chvíli vůbec nemohla vzpomenout že jsem napsala báseň Led a nebe, děkuji za zamyšlení nad ní :-)

Hm pro mě má hned několik rovin k zamyšlení, filozofování nad posmrtným životem, ale hlavně zcela jinou a podstatnou. Ty kvanta lidí kteří sice žijou, ale jejich život jakoby žili jiní, oni jen přežívají..., třeba se teprve učí žít, ptoto promrhávají každý okamžik života tady na zemi mezi lidmi, no a to se zase vracím k posmrtnému životu a k návratům :-) Ano tyhle básně tady neskutečně ráda nacházím, básně od tebe

Ano, tohle je přesně ta báseň kterou od tebe očekávám. Nejvíce mě ale pohltila od verše-A prý že mám čas...to jsem si četla několikrát a jsem pokorná ke tvému umu, jsi opravdová básnířka

První dvě sloky mi připadají zbytečné, jako by sloužily spíš autorovi než čtenáři, nenavozují atmosféru a ani mi nedávají smysl. V následujícím odstavci nechápu význam kurzívy a za ním zase význam zvětšené mezery. Úseku "sedím na slunci" až "nevěda komu co chci říct" celkem rozumím, poslední sloce jakžtakž.

Malá písmena na mě působí tak, že nemluvíš o konkrétních věcech či lidech, ale o jejich platónských idejích (zatímco Dante by znamenal konkrétního autora Božské komedie, dante je idea člověka, který uvažuje nad cestou peklem, očistcem a rájem, bez ohledu na to, zda takový člověk kdy žil; mohlo by tedy označovat i v současnosti žijícího autora či takového, který se teprve narodí) a beatriz je pouze idea dokonalé (tím pádem vymyšlené, nereálné a nelidské) milované ženy (při troše fantazie by mohla být i robot). Však ani ta Beatrice z Božské komedie není skutečná žena, ale je pouhým ideálem, proto vlastně nedává smysl nazývat ji vlastním jménem. Dává to smysl?

Mimochodem, nehodila by se tato báseň víc do skupiny "metahemeralismus" než do "slámy z bot"? (Ona se tedy hodí do obou...)

verš dotekem, potokem mě tam vadí, neboť ostatní je bez, jinak dobré, výborné, má to šťávu, je v tom cit.

Výborná, fakt vyspělé dílo.
Nicméně mi připomněla, že nejsme o nic lepší, nebo horší, než ti, co nebásní, to je potřeba si neustále připomínat, než zpychneme - a " Že prý" pýcha je pád člověka :-)))

Souhlasím s Náčelníkem. Byla jsem zvědavá, jak se tvá tvorba posunula od doby, co jsem tě naposledy četla, je to lepší, má to smysl, ostatní trochu násilné, interpunkční chyby, ale to vše koresponduje stále s tebou - už tenkrát jsi se nechtěl nechat nikým ovlivnit, takže se vyvíjíš, pomalinku, nenásilně, hlavně s tvým subjektivním pocitem, že tě nikdo neovlivňuje a je to jen a jen tvé - ale omyl !!! Vše v životě tě ovlivňuje, naprosto vše, už jen to, co jsem ti nyní napsala, nebo Náčelník, Yanishka atd. Takže nežij v omylu, začni se vyvíjet rychleji, takhle být světoznámým do stovky nestihneš:-) - žertuji samozřejmě, nic si z toho nedělej, apropó, mnozí byli uznávaní až po smrti, že jo...

Ten příběh se mi začíná líbit. Dva momenty mě pobavily: "Že ty sis zakouřil čarodějné býlí, ty prevíte?...a beze mě!" :-D A pak "Měl by sis sundat ty promočené kalhoty. Vlastně si sundej všechno."

Připadne mi to dost rychlé, úplně jsi přeskočil jakýkoliv svatební rituál. (A ten tam hodně chybí.) Chtělo by to třeba něco takového: http://blanensky.denik.cz/zpravy_region/v-roli-oddavajiciho-drui
d-v-letovickem-isarnu-se-odehrala-keltska-svatba-20150510.html

Jinak, zlepšil ses v pravopise, už jen to ů místo ú v názvu... :-)

Trochu mi nesedí ten nachový orel, pokud jsem kdy viděl/a římskou vlajku, ten orel byl vždy zlatý, nachové bylo jeho pozadí. (Ale nevylučuji, že to střídali, podobně jako komunisté s rudou hvězdou.)

A ten bójský respekt k matce Přírodě je mi sympatický, v dalších kapitolách bych se rád/a dozvěděl/a podrobnosti.

Vystavěl si to hodně neobvykle, ale zapadá to do sebe. Podobným způsobem napsanou báseň jsem tady asi ještě nečetl. Jo umíš.

Když se podívám na tvůj věk, tak musím říct, že to nemá žádnou chybu. Je to upřimná výpověď citlivé devatenáctileté holky, navíc brilantně vypointovaná.