mně to přijde zajímavé právě v mluvené verzi, která se ti povedla.. a pokud mám být upřímná, tak mě tohle tvé experimentování příjemně pobavilo :)

já bych ti k tomu ráda něco řekla, ale abych byla upřímná, tady se prostě naprosto ztrácím - nerozumím tomu :)

kmotrov: ten pocit jsem měla u své momentálně nejoblíbenější sbírky haiku taky... první čtení, byla jsem nehorázným kritikem.. druhé čtení, začala jsem pronikat a poté jsem se doslova zamilovala :) určitě by mě ale zajímalo, co se ti na tom nezdálo..

taron: to mě těší, taron, děkuju :-)

tak to býva, keď pud preváži nad citom

Já jsem Ti to chtěl nejdřív zepsout, ale pak se mi na to podařilo naladit a užívám si ten pocit.
No a vo tom to je...

Mě se naopak ten konec líbí nejvíc, začátek byl tajemný, koncem jsi vyjádřila, co vyjádřit chtělas? Ze vzdušných zámků v ruinách bydlíme - to je nádhera..., nebo ač krásy prostí, štětím záříme - to jací jsme všichni hlupáci jsi pojala velkoryse a nazvala nás naivními snílky. Díky za to, jaké ohledy bereš na člověka a lidstvo jako takové :-)

Ten nadpis mi moc nekoresponduje s obsahem, tak muži si mají jít hrát někam jinam, protože ji děti spí? Zajímavě pojaté, ironie a nadsázka..., jen nevím, nevím, jak bychom se ve skutečnosti jako mámy zachovaly pokud by byla skutečně válka...
proto já raději o takových věcech nevtipkuji a nesnažím se ani navodit byť pomyšlení na vtip v této oblasti. Takže mě nepobavilo, byť je mír a možná hysterčím... na mě je to příliš vážné téma.

Pěkné haiku...

Zamila: Yasmin: Yana: kmotrov: Děkuji :-)

Singularis: vyřídím autorovi fotografie :) je záměrně zmenšená, tak nevím, zda vynikne ten přírodní úkaz, každopádně to byla nádhera

Ta fotografie mi připadne působivější než ta báseň.

Singularis: úplně mi k tobě sedí, že se ti ty závorky líbí :)) poznámky pod čarou nemám ráda ani v seminárkách, kam patří, takže těch se asi jen tak nedočkáš :D díky za návštěvu

Hlavně ta Mnémosyné!!!

Amadeo´´: Souhlasím. Děkuji za myšlenku.

pobavilo, zajímavá představa

Moc hezké zamyšlení. Myslím, že všichni musíme v životě něco obětovat a přesto není vůbec jasné, že k tomu, k čemu míříme jednou dojdeme.

A já jsem tomu rád… Děkuju za zastavení.

zajímavé

Yanishka: děkuju Ti za komentář:)