"Miluj svůj život, jehož půlku strávíš v práci." Jo, baví mě to. Je to syrově pravdivý.

Zni vznešeně, hrdě

Úplně rozumím pocitům, které popisuješ... Hezké

Mě by z tý básně úplně stačila poslední sloka bez té předehry. Ta je fakt dobrá.

Moc krásný. Čas se směje naišm slzám, protože dobře ví, že je stejně jednou vysuší :)

Megynka: vanovaso: No, ona smutná snad ani být nemá. Tragická už, doufám, vůbec ne. Je to taková mapa života. Takovej ten normální vývoj - jako, že když jsou spolu lidi čerstvě, nic jim na tom druhém nevadí. Po nějaký době pak člověku vadí naopak kdeco. No - a tohle je o tý třetí fázi, (pokud se k ní člověk vůbec dostane), kdy zjistí, že toho druhýho nemá smysl předělávat, že ty jeho různý mušky jsou vlastně docela milý a že stojí za to s ním bejt :-)

taron: Birtiri: kekebreke: Nebyl jsem si touhle písničkou vůbec jistej. O to víc mě těší, že se vám líbila. Díky :-)

Vzpomněl/a jsem si k tomuto tématu na Strach ze svobody od Ericha Fromma ( https://www.databazeknih.cz/knihy/strach-ze-svobody-4561 ). Připadá mi, že jde o totéž téma, až na to, že v jeho případě lidé neutíkají k Bohu, ale k Adolfu Hitlerovi. Lidé se bojí svobody a jedinečnosti, protože je činí osamělými a vylučuje ze společnosti, zatímco společné podřízení diktatuře je spojuje a za konformitu jsou chváleni. Podívej se alespoň na recenzi: http://www.vaseliteratura.cz/recenze/odborna-literatura/4601-str
ach-ze-svobody

Ale se svobodou se poutá také zodpovědnost, a to jak za svoje činy, tak i za svoje pocity a člověk si možná mnohdy škodí sám, když svoji svobodu využívá k tomu, že se vyhýbá lidem, kteří by ho ocenili a se kterými by mu bylo dobře, a vyhledává lidi, kteří po něm budou chtít konformitu. Za to by pak neměl vinit svobodu, ale svoje špatná rozhodnutí, neznalost apod.

taron: Moc rád Tě vidím a děkuji za upřímnost. Ta báseň je hodně na okraji. Podle Junga se za vědomým já nachází velké nevědomé já, ve kterém je uloženo vše co se historicky na světě událo a sem tam to k nám proniká, jako nevysvětlitelné jevy, taky ve snech a pod. Proto jsem to malé vědomé já přirovnal ke špatně přilepené náplasti.
Moc Ti děkui.

Překrásné :).

Moc pěkná ... cítím tragédii ...

jsem ráda že jsem mohla číst

co má vlastně ta třepající náplast znamenat - co tím chtěl básník říci? Asi mám malou fantazii :-)))

validace podle Naomi Feilové - úžasná to věc

Čím víc člověk stárne, jakoby prohlížel víc a víc skrz mlhu, nebo jakýsi závoj...(teda pokud chce prohlédnout)
krásná báseň, líbí se mi tam tolik obratů...

všichni už řekli všechno, někdo má strach ze svého osudu a ty se nebojíš mu motat hlavu
ta báseň je prostě parádní

taková nostalgická, krásná

nic moc: Děkuji. :)

jo_: Autor byl dle mého vkusu až moc stručný, své myšlenky, pocity a rozpoložení ukryl tak dokonale, že z těch osmi písmenek člověk nemá žádný požitek. Navíc myšlenka díla- My jsme svět, tady a teď? Mám dojem, že už jsem to v jedné české písničce slyšela. :)

Ty umíš vždy pohladit... Krásné, byť trochu smutné