Nebásník:

Každý svou vlastní cestou kráčí,
občas se cesty překříží
či spolu jdou i přes bodláčí,
aniž se člověk ohlíží...

Jenom když náhle sám tu stane,
ptá se, co život dal či vzal,
smutní pro věci nepoznané,
pak ale přesto kráčí dál...

Ano, čas každého z nás je vzácný, ale šetřit jím na těch, kteří nám bez ohledu na něj dávali to, co v nich bylo nejlepší? Oplácejme lásku láskou a věnujme ji i těm, kteří teprve vstupují do našeho života a do světa kolem nás...:-)

Tisícem oken město svítí,
tisíce dveří zavřených,
za nimi jako rybky v síti
chyceny touhy jsou i smích.

Zrakem svým nepronikneš však tmou,
která tě od nich teď dělí,
bezpečně před světem skryty jsou
sny všední i na neděli...

básně:láska...tohle je taky ještě láska, jasně

strašně ráda chodím ulicemi a koukám lidem do oken, občas se mi někdo, kdo mě zná, směje že jsem šmírák, ale já právě vnímám všechno to co ty píšeš v té básni, moc se mi líbí

haha. :)

Moc pěkná úvaha :)

ŽblaBuňka: Ani nevíš, jak těch pár slov potešilo .)

možná že ano
tak si nové poručíš
než přijde ráno

nic moc..., ale ne..., výborný je to ;o))

věru bobavila

ŽblaBuňka: Díky kámo.

tohle se ti povedlo

Nevím, proč ještě nikdo nekomentoval, asi se bojí hříchu, ale mě se líbí...
...mluvím o verších ;o))

zdařillé dílko

těch lotrů bez trestu by se dalo napočítat ...

Vzala jsi to přes city a vděčnost, já to vidím trochu pragmatičtěji, je to totiž má povinnost. Vděčnost za život, za lásku a vychování? To ano, ale chtěli mě oni, a vše, co mi dali, co mě naučili, předávám svým dětem, jejich vnoučatům, a mým vnoučatům, jejich pravnoučatům atp. Přesto jsem vděčný za všechno, co pro mě udělali. A nejen jim. A i o ty ostatní jsem ochoten se postarat, v rámci svých možností a schopností. Už jenom proto, že to potřebují. A city? Každý potřebujeme vlídné slovo, pohlazení nebo alespoň dotek. Tak proč jimi skrblit, že?

Že by? :-))

:-)
Takhle nějak to začíná.

A takhle někak končí:
ttps://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=22394-na-ceste-z-tveho-srd
ce

takový chytrý jako ty :-)