Strach: ne.

No, tak to je slušný.

Mlčeti Zlato: Díky :)

Gorwor: A vyplatilo se :-)

Mlčeti Zlato: přihoblováno :)

Parádní, úderná a přesná!

Ech.., může mi básník sdělit, co tím chtěl říci?

Ty si potrpíš na dlouhé řádky, viď?

První řadky mě potěšily - bez kegrace - pak jsi sklouzl ke svému mitnixdinix - skoda - velika skoda.

Jen ke konci mi do uší zaznělo - pro můj život - jinak se mi líbí že si příbeh můžd človek dokreslovat v hlavě - to přesně by básnfˇ měly dělat.

Já tak rád čtu tvá dilla s duší...

Patří k tomu nejlepšímu cos napsala. Úžasná dynamika volného verše (i díky tomu žes nesklouzla po náledí nějakého rýmu). Je nápaditá slovy i rytmem.
Jinými slovy, nepůsobí na mě ploše...
:-)

...Patos kape teče proudem...
Super!

Téma je smutné, ale nevnímám ji smutně, spíš živě, opravdově. Možná se mýlím, vnímám v tom odstup.

Líbí se mi moc.

...břízy mají svoje břehy a řízy pro tanec... :)

Směju se tu, ráda četla.

u nás už nesněží. tohle má váhu, cítím ji na hrudníku

To je hrozně depresivní. Ta část, kdy Ron Moloch říká, že dal vesničanům prsteny zdarma a tudíž je fér, aby pro něj dělali práci zdarma, mi připomnělo esej o (zne)užití principu daru v mezilidských vztazích, kterou jsem včera psala.

Ještě jsem drobně upravil/a začátek sekce 6, protože když v té chvíli už nebyli schopni jíst nic jiného než Molochův chléb, který si mohli kdykoliv vytlesknout, nedává smysl, aby jim někdo něco připravoval v hostinci.

Hanulka: Děkuji za přečtení i za přání, i když nějaká kritika by mě asi potěšila víc. Klidné adventní dny i tobě...

Ulpívání ve smutku ze ztráty minulosti...

Ostatní růže smutkem zvadly
kromě té jedné, jediné!
Jim okvětní již plátky spadly,
ona to nevzdá! Ne a ne!

Chraň tu svou růži, Malý princi,
že máš ji rád, jí poznat dej,
ať v dnešním citů chudobinci
ví, že i láska má svůj děj...