rozesmutnil si mě...

to mě baví...
mám ráda když se ze sklepa, půdy, či babiččiny truhly vytáhnou a opráší takové krásné archaismy... :-)

mráz po zádech

milancholik: no... to mě sice trošku mrzí... ale smůla... mně se to takhle právě líbí... :-)
Díky :-)

Ginnare: :-D Mě tam fakt štvou jen ty tři slova.. "Kardiovaskulární systém" a "ataky". Zbytek pro mě jedna s hvězdou ;)

Caro_in: Díky za zastavení)

libí!!

Atlanta: Díky moc.

Ginnare: Zamilu jsem měl taky rád. Ona je profesionálka a velká formalistka. Nikdy nenapsala jen tak hala bala kostrbatá slova, vždy to byla dokonalá báseň. Obsah někdy ovšem pokulhával, ale já se do ní nepouštěl.
Jsem rád, že se Ti zrovna tato líbila, protože byla napsána zcela vykonstruovaně a dost klopotně a dlouze. Tak se ta dřina vyplatila.
O chlebu jsem psal včera Souznílce. Vytáčí mě přístupem ke všemu, který se snaží univerzálně vnucovat všem. Včera jsem to nějak už potřeboval okomentovat. Teď, ať si zas dělá, co chce.

Ginnare: Dobře děláš. Dobrý sluha - špatný pán. Já se tolik nelekám a po létech už snad mohu říci, že to umím míti pod kontrolou. Pokud ovšem nemám obzvlášť dobrou společnost a obzvlášť dobrou náladu. Po pravdě nemám strach tak nějak kvartálně a na tom se dá přežít :-)

tak ani nevím... proč to ve mně evokovalo obraz "Persistence paměti" od Dalího... :-)
Je to takové prokletí neuchopitelnosti času...

zmohla jsem se jen na nostalgický povzdech...
smutné... člověk s narůstajícím věkem pomalu přichází o takové drobnosti, jako jsou dvojsmyslné hrátky s kelímkem...
myslím, že je to hloupé, takhle bez boje se toho vzdát... chci něco takového prožívat i když mi bude třeba... sedmdesát... :-)

Jindruch: ...tak pokud jen chytají, tak se to dá snad vydržet... kdyby se však začaly chovat nějak nepřístojně... škrábaly, kousaly, trhaly... tak je bez milosti vykaž... třeba i za dveře na mráz... :-)
Děkuji za milá slova servírovaná přímo k druhé ranní kávě a přeji pohodový den

Dlouho jsem na psancich nebyl a tve verse ctu poprve, presto mi jsou blizke a chytaji za neco hluboko uvnitr.

já vidím auto... a vcelku reálně si představuji... ufff... náročné ráno :-)
Těch komentářů tu máš kupu. Obvykle už dílo nekomentuji... mám pocit "nošení dříví do lesa", ale vytanula mi na mysli jedná hóóódně dávná vzpomínka a kdybych ji chtěla zaplést do básně, tak takhle krásně by se mi to nepovedlo... :-)

stýská se mi po Zamile...
i když jsme se v názorech mnohdy nesešli... kde ona vidí (skepticky) "náznak" já vidím hloubku a světlo lákavé, jak bludičky...
Ten čerstvě napečený chleba vážně cítím... a zaráží mě, že to není poprvé... mám pocit, že jsem jej cítila i včera, když jsem četla Tvá slova, ale za boha si nemohu vzpomenout, kde to bylo...
Děkuji za pěkné ráno :-)

mám strach

Ty mi dáváš... fakt " Na solar"...
pokud je to opravdu "jen" básnička, tak hodně dobře prožitá... až na dřeň...

nejspíš je to tak...

Hihi, zajímavý nápad. :)