Tady a teď je téma a dobrý téma a téma nadlouho. Tohle jsem si ráda přečetla.

Lasak: Díky za komentář.

Lasak: díky moc.:)

Nedorostl jsem tvému umu,forma a myšlenka tam zakletá je.Však pro mne je to v 3D a já brýle nedostal v předsálí.Přesto tuším,že potlesk je zde nesmělý,však na místě.

Spousta autorů je chyceno v pavučině virtuálního štěstí.Jde o iluzorní past.Dávku morfia si nadělujeme sdílením a komunikací.Abstinenční stavy vyvolává dlouhodobá absence červeného čtverečku v ukazateli zpráv.Vykreslujeme si tu neznámé rysy cizích duší a tys nám to dala pěkně sežrat svou básní.Dobrej šťouch.Dík

Helfanderios: Ahoj. No přeci spousta věcí! :) Člověk s trochou taktu a citu, co si váží klidu nad problémy, zdravě kritický člověk, čtenář a pisálek-nadšenec, študovaná osoba (relativně)... :D Je toho určitě víc, ale to co chci říct je, že lidé, co nás vychovali, nebo nám nějak pomohli, nás neutvořili jednou věcí.

Díky ní víš, kdo jsi? A kdo jsi?

strach je pozoruhodným palivem

"a představuju si, jak tvůj palec po mé páteři
nahoru, dolů" se mi neuvěřitelně líbí

čiší z toho ten vibe, který tady hledám. hezké

Nevím, jestli pochválit báseň nebo dílo. Voní jako jihlavanka?

A co se to s tebou stalo? Jsi jemný jak krupice.

korálek: těší mě, že zaujala. Děkuji :-)

Mlčeti Zlato: můžeš, cokoliv Tě napadne.
Když to bude pravda od srdce, i negativní si velice cením.
A pozitivní? Konkrétně od Tebe krásně hřeje.
Děkuji :-)

Původně jsem chtěl napsat "zabíjíme", je to samozřejmě lepší... ale bál jsem se, jak to bude vycházet rytmicky. Zdá se ale, že to není na škodu, takže když zjistím, zda, popřípadě jak se dají upravovat příspěvky, určitě to opravím. :)

Rýmování ti jde už dlouhou dobu. Zaměřil bych se na zajímavější obrazy,vytvořit osobitý styl básníka popř. i myšlenku, ale ta být nemusí. i popis toho, co vidíme naším pohledem kolem sebe je fajn

souhlasím s Mlčeti Zlato. Chaotičnost je fajn a i to o ničem, ale chtělo by to propojit, aspoň trochu

Singularis: "překvapení nevyhledávám" - Pokud je výraznější riziko, že půjde o negativní překvapení, tak tento druh také nevyhledávám, ale "vyhledávám" ze škály pravděpodobně neutrální až pozitivní (myšleno buď samo o sobě či v důsledku), protože překvapení mj. nabízí možnost údivu a údiv je (minimálně podle Aristotela a Platóna) počátkem filosofování, resp. překvapení může být zdrojem inspirace. Jináč "vyhledávat překvapení" pro mě znamená i vyhledávat takové rozhovory, v kterých se mohu dozvědět něco pro mě nového nečekaného zajímavého.

"při studiu podkladů [...] reakce čtenářů" - Ano, na to se vztahuje ta část s "životními okolnostmi".

"I čtenář knihy se na příběhu může dost kreativně podílet, ale problémem je často autorské právo" - A také je to pak zase o něco vzdálenější životu (vůči takto kolektivně psanému dílu), protože pokud někdo předělává cizorodé dílo (s možností zcela se vyhnout konsenzu (pokud se neřídí nějakými limitujícími pravidly od autora)), tak tím může předělávat děj, což by v převodu do života znamenalo fakticky měnit historii (ne jen záznamy o ní), což buď nelze, nebo to zatím neumíme (a kdyby ano, tak by to velmi pravděpodobně fungovalo velmi odlišným způsobem).

Kdybych to měl vztáhnout k pojmu "fan fikce na život" z předmluvy tvé knihy Ester Krejčí, takto kolektivně psané dílo je fan fikce na život ne(jen) z hlediska stylu obsahu, ale (i) z hlediska interaktivního kolektivního nepředvídatelného procesu vzniku. Je to přibližování vzniku textu k procesu života (ve smyslu děje, ne organického), aniž by se z něj stala počítačová hra.

Sebastián Wortys: Já osobně překvapení nevyhledávám, takže mi jejich absence při psaní díla nevadí. (I při tom ale člověka potká nejedno překvapení při studiu podkladů nebo souvisejících experimentech. Další překvapení skýtají reakce čtenářů, pokud jsou ochotní se o ně podělit.)

I čtenář knihy se na příběhu může dost kreativně podílet, ale problémem je často autorské právo, které může i v případě dobré vůle poměrně snadno způsobit velkou škodu oběma stranám (autorovi předlohy i pokračování), reálným příkladem je tzv. incident Kontrabandu, viz http://esterkrejci.mzf.cz/eddr/doku.php?id=incident_kontrabandu .

Hudba ticha se určitě dá číst samostatně; já jsem ji tak četl/a a naopak Kronika královraha mě nezaujala. A až přečteš Hudbu ticha, můžeš také zkusit moji parodii na ni: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=31237-svizny-prulet-intui
ci-ticha . Mimochodem, ta slepota v Hudbě ticha není, tu mám z knihy Já nejsem neviditelná od Marcuse Sedwicka ( https://www.databazeknih.cz/knihy/ja-nejsem-neviditelna-230870 ), její hlavní děj by tě asi nezaujal, ale pokud na ni narazíš, určitě si přečti ty zápisky jejího otce o synchronicitě (poznáš je podle odlišného písma), ty by tě určitě zaujmout mohly (podobají se tvým vlastním), byť vlastně k žádnému skutečně užitečnému poznatku nevedou.

"příkryt“ podle Hudby ticha od Patricka Rothfusse" - Zaujalo mě to - možná si to někdy přečtu, ;). Dá se to číst samostatně?