Skvělá atmosféra. Dlouho jsem tu nebyla a tak jsem si chtěla okouknout starého klasika mých let a stále je to klasik.

Kdybych zrovna nejela v přeplněném vlaku, tak bych té slze, která se po přečtení tvojí básně drala ven uvolnila cestu. Ale udržela jsem se. Žalostně jemná báseň. Jemná a lehká jako ten prach letící vzduchem.

Tak to smekám,asi mne péče o rodiče taky nemine,ale v tomto zorném úhlu ta báseň je srozumitelná.Hodně klidu přeji

Hm, připomnělo mi to moje básnické období, kterým jsem prošel jako somnambul secesní vilou, zavřel dveře a upadl do vzduchoprázda. Poezie se rozplynula, v echu zaznělo ještě pár veršů a nastala tma a ticho - totální mez inspirace. Teď už si můžu leda číst cizí básně o lásce. Lepší, modernější, rafinovanější, křehčí... jako tahle.

Nenapíšeš ji na papír, ale život vám napíše poezii. :)

holka.přes.ulici: To jsem rád. Díky za přečtení i za pochvalu. Potěší :-)

none: Děkuju za nakouknutí, máš pravdu - bude jen nevyřčená.. :-)

Mlčeti Zlato: Děkuju za návštěvu :)

Dopadlo to skvěle (alespoň dle mého :-) ), tahej verše častěji ;-)

Moc pěkná, obzvláště ten sasankový konec..

Nějak se mi při tom dnešním dešti krásně čte, díky! :-)

none: Díky :-)

monere: Děkuji za vstup,některá poznání by měla být udržována napříč kulturním změnám.

none: Snažím se ignorovat dramata,ale asi mě taky trefí,pokusím se to zpozitivnit aspoň ve svém okolí.děkuji za poznámku.

človiček: Možná až život přestane být mým velkým splýnem,
Možná až nebudu se bát,
Tak obohatím básně rýmem,
Stejně jako v pohádkách,
Žili šťastně a to napořád.

Do té doby jenom žiji,
tak jak osud žádá.
Mnozí v mém věku pochybyli,
a v lítosti se utopili.
To protože srdce lehko strádá.

Já nejednám podle básní,
co tak ráda píšu,
já jen čekám do stmívání,
až budu moct jít v klidu spát,
protože ve snech je život ,
tak jak by měl být.
Žili šťastně a to napořád.

Naučené lidství zahltí a zákrní mysl a ta ztratí schopnost
nazírat svoji duchovní podstatu a zůstane spící
v iluzi svého, příběhového vnímání ;)

U nás na dveřích obchodu visí parte.
Prý se pohádal se sousedem.
A pak ho trefil šlak...

Taky ráda fotím pavučiny, v ranním slunku je v nich vidět duha... :)
Dokud člověk sní, tak žije, mám někdy pocit...líbí se mi.

Mi už ten název připomněl jeden můj starý zápisek, šla tenkrát lesem, byla bouřka, stromy plakaly a já taky...
I když nenapíšeš, budeš ji nosit v sobě. :)

Cítit se s někým v bezpečí je nejvíc. Raději se nedotýkám, je křehká...