Tenhle žánr se mi líbí. Jo.

Hezké.

Epopej.

Gorwor: Děkuji za komentář. Snad to přece jen tak neděsí...

jo_: I má cesta je dlážděna urnovými háji, v každém je i trocha mého popela, vždy s trochu jiným složením a po každém vzkříšení mi v hlavě zní: Dál, musíš jít dál! Třeba po kolenou nebo jako had, hlavu zkrvavenou, jenom ne to vzdát...

jo_: Ano, je to těžké, ale když nezměníme přístup a budeme reagovat stále stejným obvyklým způsobem (útok či útěk), nic se nezmění! Když se nepoučíme, pokaždé si zase naběhneme hlavou proti zdi, pokaždé nalítnemevna stejnou fintu!

Na které klávese máte černé srdíčko? Nenašel jsem. Nebo to máte z mobilu?

Tak ta se ti povedla. Nejvíc mě nadchla prostřední sloka. Moc pěkná :-)

Tahle stopa je hodna následování.Snad jednou zafuním ti za zády.Ahoj

holka.přes.ulici: Taky nevím a už hodně dlouho.

Krásný! Nic jiného k tomu říct nechci. :-)

Přemýšlím, co k této básni napsat, když všechno už bylo vlastně řečeno. Je opravdu krásná. Málem mi unikla a o to víc jsem rád, že si ke mně našla cestu dnes.

holka.přes.ulici: Díky moc, těší mě, že se Ti líbí… Film jsem kdysi viděl, Iñárritu je výborný režisér. Má víc dobrých filmů, hlavně ty staršího data.

Jo :)

hmmm... tedy.. je výborná.. velmi povedené zpracování a úžasné obrazy - "nechala jsem tě u toho baru umřít, nekřičel jsi a já si přála, abys byl o trochu míň statečný" - tohle je nejvíc... pravdivá, uvěřitelná... smutná, ale cítím v pozadí odhodlání a sílu a to je dobře :-)

slavek: netřeba omluv :-) může zpříjemnit ten dnešní večer :-)

holka.přes.ulici: to je dobře, těší mě to :-) děkuju

Market30: Markét, děkuji, jsem ráda... potěšení na mé straně...

človiček: venku padá snížek bílý a vítr pořád sílí a pak je tma a bubák cestu zná... i po tmě :-)

slavek: slávku, děkuji...