Dandy: omlouvám se, ale jinak se to nedá :-)

Homér: viď? a co teprv Šovinista - "krtek v mlze" :-)

No teda..

Královna asi neví, že ten její se znovu zjeví
Šel lehnout si do rozlehlích travnatých luk
Kde leželi jste šťastní a svou láskou znavení
Vždyť on sám, moc by si přál být tvůj kluk
Že také o něj stojíš, měla bys dát znamení
Měj krásný čtvrtek. Miras s

Hmm. Zajímavé. Juknul jsem na to kvůli názvu, protože 22:22 je čas, kdy mi odejdou oči a já jdu na kutě. Ale po přečtení se zaobírám myšlenkou o strukturách, které definují poezii na papíře a tom, jaký má význam verš a jeho grafická podstata (sloky). Verš, hmm. Verš je asi blbost. Poezie nepotřebuje verš. Nebo ano? Já nevím.

Není to drobátko přeslazené?

Rým královna, do hovna, to jsem ještě nečetl, to je docela originální. Holt si užil, ale nevydržel tě poslouchat, tak pláchnul.

Aha

puero: Ty jseš dobrej. Utrpení je slast! No jo no, Persefóna se po létě stráveném u matky vrací k Hádeovi a všechny kytky zase zdechnou. Místo zrníčka granátového jablka však milý Hádes vtiskl do Lesliiných úst tabletku extáze a když to najelo, tak milé Leslie zašeptal, miluji tě, to byla ta iniciační věta. Poté, co se Leslie probrala z omámení, se opět vrátila ke svému věrnému váhání. A tom to je tato báseň.

Hned tři mytologické postavy v jedné básni a všechny ženského rodu. Jestli ono není utrpení v ženském genomu jaxi zakódováno už od australopitéka? Máš jako básník jedinečnou výhodu vychutnat si své utrpení a prodloužit si tak život víc než obyčejní lidé tam venku. Protože v bolesti je skryta kvintesence bytí. A kdo netrpí, jako by nežil a ideálně je trpět nenaplněnou láskou. Škoda, že se čtenář nedozví, která že to byla ta iniciační věta.

dobře jsi udělala,
že stopku jsi dala
falešným hrám

Neu: jejda, to mne uteklo ...

Když stříbrem ztěžkne ti tvůj vlas
Tak začne zrychlovat i tvůj čas
To první je vidět, to druhé máš jen v hlavě
Je hloupé stydět se za to
Dnes již poradíš si s kdečím hravě
Ten čas ti sype do duše zlato

Realita je "Holt" taková. Hold je neco jinyho.

Každý člověk se postupně vrací k bryndáku a plenkám. Nicméně i tudy vede cesta k věčnému mládí.

Milenectví je, že se vmáčkne člověk mezi dva lidi. Já to zažil jen jednou. Překvapila mně ohleduplnost celého trojúhelníku.

LadyLoba: Jsem rád, že se líbi! A jinak, jsem hravý jako lachtan a pro uspořádání jsem si vypěstoval svůj intuitivní přístup. :-)

človiček: Tak to já podstupuji asi pravý opak, tedy všestranné oteplení vztahů... V určitém věku člověk mění svůj žebříček hodnot, to nepodstatné pouští k ledu a užívá si jen těch hezčích chvilek, které si i sám vytváří... :-)

Psavec: rozhodně, ale není šedý, ale stříbrný

A Homér má konkurenci ...