slavek: Na druhou stranu jim tam některý věci tragicky nefungují. Jsou tu normálně mladý holky s x dětma na krku na všechno samy. To, co mě tady překvapuje, je, že to, jaká jsem, tady funguje v dobrém slova smyslu. Že to ty chlapi tady jsou schopní uchopit, použít a poslat mi zpátky. Kdybys měl zájem o konkrétnější čtení, svoje dojmy sepisuji sem na své stránky: http://bymysense.com/vsechno-je-jinak/

Jinak skvělý, co děláš. Taky by mě zajímaly detaily :D

Rosa: Něco jsem sepsala do tohoto článku, ale jsou tam i jiné věci. Máš pravdu, že by si to možná zasloužilo nějaký větší prostor. Děkuju :) http://bymysense.com/vsechno-je-jinak/

človiček: Děkuju, knihu neznám, díky za tip :)

Psavec: ioreth: dekuji vam za zpetnou vazbu :-)

Líbí. Hned na začátku to zamrazilo - "když můžeš nenávidět, tak na co milovat". Díky.

Dobrá baseň

Dózometr měří jak lidé v lásku věří.
Pod srdcem je žaludek
oba orgány slastně předou
na stejný pohon spolu jedou.

Věčné dilema. Zahodit, zapomenout, nebo se snažit si z toho něco odnést?
Díky za koment.

človiček: To bych podepsal. Moc hezky řečeno. Díky za doplnění!

Léta ztrácíme neviditelné
a nic.
Dlouho ztrácíme vnímatelné
a nic.
Nyní ztrácíme nepřehlédnutelné
a nic. A bubny sílí.
Už nebudou to kůže myší.
pro naši rasu musí
matka Zem udeřit
na tóny vyšší.

Díky moc za Tvůj komentář a zamyšlení. Pocity z posledního půlroku. Pořád jen kácíme. Vítr, nebo brouk, pořád něco. Půl hektaru čerstvě vysázených buků nám sežraly přemnožený myši. Doufal jsem, že je přitlumí zima. Ta ale nebyla. Navíc nějakej blb zřejmě likviduje dravce. Už jsme našli několik hromádek peří. Taková trochu marnost je to...

Velmi citlivá (jak jinak od Tebe) a nápaditá ekologická protestní báseň. Jsou v ní bubínky kůže přemnožených myší a volání po Moraně, která byla negativním symbolem, symbolem zimy, smrti a najednou nám chybí. Jak jsem napsal, s velkým citem připomínáš, že vše i to co se nám nelíbí tu má své místo.
Je hodně aktuální, stála by za publikaci i mimo prostor literárních serverů.

Ta je zajímavá, jsi originální autor. Jen je to takové nedotažené v té lehkosti, s jakou by měla báseň plynout.. hra se slovy občas vyhraje nad obsahem. Ale stejně si od tebe ráda ještě něco přečtu. Ta provokace v tvých verších je sexy, jen někdy moc těžkopádná. Snad se nezlobíš za názor. Trochu tady na psacích ubývá konstruktivní kritiky, tak se o ni aspoň malinko snažím.

Upřímně tu báseň moc nechápu.. respektive člověk báseň nikdy nepochopí úplně tak, jak ji autor zamýšlel, ale tady mi obsah vyloženě uniká. Přijde mi ta opakující hra se slovy trochu zbytečná.. já nevím. Chci, aby se mi to líbilo, ale nemůžu to tam najít.. a prosím. Rukama a nohama. Díky.

jo_: líbí se mi to. Pro mě možná trochu nekonzistentní, ale možná stačí si to přečíst vícekrát :)

Pravá podstata ženy je přijímat... zvláštní :) asi máš pravdu.

Zajímavý, povědomej pocit. Působí to na mě vyrovnaně a smířeně ale vidim za tim veliký zranění. Líbí se mi konec, je to asi lepší přístup než se snažit zapomenout.

Psavec: Díky moc!

Vnímat ženskost jako sílu je nádherné poselství. Vlastně je to vyjádření něčeho, o co se snažím. Dlouho, ne vždy úspěšně, ale opravdově.
A jestli to v Ekvádoru umějí, přimlouvám se za tu reportáž, jak navrhuje Rosa.
Moc díky.

Povedla se.