RE Singularis:
Děkuji za zmínku silurianské hypotézy a Pollyanin principu.

Ale jak už jsem dříve psal obdobně, mnoho vědců si netroufne veřejně přiznat, když vycházeli i z něčeho nevědeckého, protože se vlivem silné kritiky ve vědě bojí zneuznání a jeho dopadu na svou kariéru. A proč se dělit o uznání třeba s umělcem, když to v těchto případech lze zatajit mnohem snáze než neozdrojované opisování mezi vědci?

Jak si můžeme být jistí, že např. objevitel efektu červené královny by si toho efektu všiml i tehdy, kdyby neznal pohádku Alenka za zrcadlem, kde je surrealistická scénka o tom, že musí běžet, aby zůstali na stejném místě?

Nebo kde bereme jistotu, že dán Niels Bohr by přišel s komplementaritou ve fyzice, kdyby před ním dán Edgar Rubin nenamaloval Rubinovu vázu? Nemluvě o tom, že ještě před Rubinem roku 1892 se v německém humorném časopisu Fliegende Blätter objevila Králík-kachna iluze („kachnozajíc“). Takže to vypadá, že nebýt humorného časopisu či obrazu „vázy“, tak vývoj kvantové mechaniky by se minimálně opozdil.

K tomu mě ještě napadá, že je běžnou praxí zatajovat ve skriptech, jak byl který objev učiněn, což v důsledku také snižuje povědomí o pravých způsobech objevení.

„když budu sázet do loterie, mohu vyhrát miliony korun, to je pravda, ale většina lidí, kteří to dělají, naopak skončí bez peněz“ – A čím se ta metafora má lišit od toho, že většina vědeckých pracovníků nikdy neobjeví nic nového?

„Pokud tedy v dadavědě existují nějaké postupy, kterými by šlo její úspěšnost zvýšit, je dost nezbytné je objevit a používat“ – 1) Aby se z umělce stal dadavědec, měl by studovat alespoň jeden vědní obor a nejlépe se aktivně zajímat i o filosofii. 2) Dadavědec by měl alespoň občas číst nové vědecké články, minimálně kvalitnějších populárně naučné (tzn. ne např. případnou vědeckou rubriku bulvárního časopisu, i když člověk nikdy neví viz. ten kahnozajíc a kvantová mechanika). 3) Dadavědec by do své tvorby měl výslovně zapojovat vědecká témata a přistupovat k nim svobodněji, než si to může dovolit vědec.

Takže rozhodně nesouhlasím s možností, že by si dadavědec za své úsilí nezasloužil žádné uznání.

Myslím, že předmětem výzkumu by se měla stát především samotná dadavěda. Znám totiž zatím jen asi dva velké dadavědecké úspěchy: silurianskou hypotézu ( https://en.wikipedia.org/wiki/Silurian_hypothesis ) a Pollyanin princip ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Pollyannin_princip ). Oba jsou to vědecké pojmy, které oficiálně zavedli vědci, ale jejich původ připisují z větší či menší části nevědcům (v případě silurianské hypotézy jde o scénáristy epizody sci-fi seriálu Doctor Who, v případě Pollyanina principu jde o autora populárního románu pro děti).

Úspěchy dadavědy tedy existují, ale jsou zřejmě velmi zřídkavé. Provozovat dadavědu je dle mého názoru jako sázet do loterie – když budu sázet do loterie, mohu vyhrát miliony korun, to je pravda, ale většina lidí, kteří to dělají, naopak skončí bez peněz a špatně a stejné je to s dadavědou.

Pokud tedy v dadavědě existují nějaké postupy, kterými by šlo její úspěšnost zvýšit, je dost nezbytné je objevit a používat; pokud takové postupy neexistují, je to jako v loterii a dadavěda je pak čistě otázka štěstí, což by ale znamenalo, že si dadavědci za svoje úsilí nezaslouží žádné ocenění – výherce v loterii neoceňujeme za to, že měl štěstí.

RE Singularis:
Mě dává smysl i to, že se Víťa dostal do budoucnosti mimo Zemi (u Marsu), aby se vyhnul přímé konfrontaci s dystopickou společností, jejíž vliv směrem od Země k Marsu slábne.

Líbí se mi tvá komplementární teorie parodií, resp. že je potřeba neodchylovat se od původního díla moc, ale ani málo, aby byl prostor k vyjádření.

„Čtenář se pak může těšit, jak tam bude zparodovaná nějaká část, kterou si v původním díle oblíbil“ – Těšit se může, ale zda se dočká, to je věc jiná vzhledem k tomu, že v parodii spousta věcí chybí nebo tam jsou jen letmo. Obzvláště surrealistické a fantasknější sci-fi prvky jsou z velké části odfiltrované a nejsem si jistý, že by to bylo v zájmu parodování.

Chybí tam třeba: popis hyporga, Edutroňané, ÚN jako šílená baletka, zverimex, robotické tělo, telebus, kybergoťáček, VORNET, popelnice Ema, potulný prodejce volantů, stanice Jeřábek, depo na Zemi, SSZSOL, holografická Země, začínající spisovatelé z kavárny Na kraji světa, připálená polévka, počáteční písmena Odpovědi, hlášení o atomovém útoku na Lomnici, popis životního cyklu punfofála, létající železobetonový ostrov Nicka Herberta, kybervirus, míček Hopi, projížďka nákupním vozíkem, opilostní záhada, Víťův pokoj a v neposlední řadě večírek, ze kterého odešel Čas. Chápu, že těžko zparodovat vše, ale spíše chci říct, že s tím těšením se (a dočkáním) to nemusí být tak jednoznačné.

človiček: děkuji za milý komentář

Psavec: děkuji

Psavec: děkuji za zastavení...

Vždy jde o zadek, nejdřív měníš polohy a nakonec změníš postoje.Srdce zůstávají pořád stejná jak ty na zdech tak ty v hrudi ,jen lidé často dořešily etapu vzájemného ovládání a nejlépe jako přátelé mohou se vyprovodit na rozcestí.

Nádherná jako diamant vyzdvihnut z hlušiny dolu a citlivě zušlechtěn mistrem brusičem.Jemná jak zlatěnka na dně řeky čekající na své sestry v pánvi zlatokopa.

Meluzina: Konce jsou novým začátkem ,přesto některé duše již nemají potřebu bloudit v uličkách a hledat to co jiní objevily třeba i zazděny v svatyních.Meluzína je pohyb vzduchu a Já zas symbolizuji vodu. Jsme dopravními prostředky myšlenek. Zdravím tedy sestru s jejíž názorem souzním.

Vždy zbudeš ,forma se možná změní, ale obsah zažehne novou pochodeň a ta možná vykročí, protože obzory se změní a tam kde je dnes prázdno a pusto budou nové výzvy.

Zastavím se hned u anotace. Co je ten pravý život? A co je jeho opakem? Falešný život? Virtuální život? Co se básně týká, tvar je svobodný na mě snad až příliš, ale báseň plyne a dobře se čte...Myslím, že dokud člověk žije, tak nemůže dojít na konec cesty, ale stane se, že zabloudí a zvolí slepou ulici, ze které se musí vracet a která ho stála drahocenný čas.

Moc dobrá.

K zamyšlení.

Máš pravdu.

človiček: děkuji za komentář, máš pravdu, že ostatní jsou nám inspirací...

človiček: Já děkuji za překrásný komentář...:-))

Voda v prameni se někdy ztratí,ale pokud teče je třeba pít a ne ze zvyku studánku obcházet.Báseň podmanivá.burcující k následování.Děkuji za šafrán v ostružiní.

Obelstít to lze.Najdi dva lidi se stejným vnímáním pohledu.Takže je z čeho čerpat??

Chtění je někdy víc než dostávání, každopádně je to méně než dávání. Chtění je slastí i trápením, motorem jenž roztáčí vrtule životů.

Psavec: díky:-)