:))))

Meluzina: tak joo, díky dík :) *sousedka dělá kurátorku výstav v Doxu mimo jiné ráda art brut výstavy ;)

Sebastián Wortys: Ano, to s tím napodobováním je docela možné.

RE Singularis:
Každopádně jsem druhý díl napsal krátce po dopsání prvního, obojí vznikalo celkem rychle a spontánně bez předem jasného plánu. Takže další věty čím dál více mohly vznikat napodobováním předchozích, což vedlo k tomu, že jsem se „držel určitého stylu humoru“ a to mohl být i ten důvod, proč tě to časem přestalo bavit, proč s časem klesala šance nového prozření.

Jinak jsem pak tentýž den rozepsal ještě třetí díl a ten chci zkusit dopsat až po čase.

Jak rozumím

Tentokrát se ti daří držet se určitého stylu humoru. Všiml/a jsem si jedné (možná spíš nepříznivé) věci: po nějaké době čtení mě to přestává bavit, jde o jakési „nasycení“. To u mě nenastává u každého druhu humoru, některé humorné věci mohu poslouchat stále dokola a stále mě baví, ale u projevů Hermana Schneidera to zřejmě neplatí, i když nevím proč, možná na ten humor adaptuji svoje vnímání a pak už přestává být vtipný, nevím...

Jojo, je to vopruz. https://www.psanci.cz/search.php?hledany_vyraz=Vopruz&kdehledat=1


Líbí se mi to s tou výkladní skříní a orlem.

Do temnoty to chce rovnou skok. Kvok.

Po tvem boku prazdno... krasne receno

Hezká.

Líbí se mi.

Povedla se.

slavek: Potěšilo, díky.

Další pěkné dílko pro vnučku. Díky.

Audrey Diamond: Až vykrystalizují, tak bych je ráda viděla.

Singularis: Tvůj komentář mě vedl k otázce, co vlastně od svých dětí očekávám jako odměnu za své snažení. Zvláštní je že na tu odměnu vlastně nemusím čekat. Jedná se totiž o určitý druh lásky, která je bez výhrad a bez pochyb.
Problém je spíš v tom, že vnímám jako výsledek úspěšného rodičovství šťastnou, ale také samostatnou a nezávislou bytost. Děsí mě fakt, že možná nebudu moci uspět. Bojím se tedy zejména vlastního selhání... Dnes jsem četla jakési komentáře pod článkem zabývajícím se nízkou porodností mladých matek. Psalo tam dost žen, které po čtyřicítce porodily zdravé dítě a teď se tím chlubily. Považovaly to za svůj úspěch. V tomto kontextu je tedy narození postiženého dítěte můj neúspěch, což není příjemné vědět. Ovšem dneska naše holčička udělala první dva samostatné kroky. Bude to dobré, protože nezáleží, jaké to je, ale jak to vnímám já.

slavek: človiček: Děkuji za přívětivé komentáře i zamyšlení.

Krásné co dodat

Moc pěkné

Nechat nebe skloněný před dívkou s nakreslenou vůní z rozinek? Ne. To nebe jí dát.