Pěkná ,moc

holka.přes.ulici: Děkuji pěkně.

Moc pěkné

Tak to mne těší.

Na mě je tam možná moc zlata a informací, mám trošku pocit, že se to obsahově točí pořád ve stejném kole a že by to klidně šlo celé zkrátit, aby si báseň udržela větší napětí ;-) ale jinak pěkné, vítej a určitě pokračuj! :-)

Jé, to je výborné! Chválím, že to má od začátku do konce grády! :-)

Jako ze života.. :-D Super, díky!

Většinou tento styl básniček moc nevyhledávám, ale tentokrát mi všechny vykouzlily úsměv :-)

I když mi tam trošku chybí nějaká konkrétnost, něco, co by báseň posunulo na osobnější úroveň, se mi líbí, má to hezký plynulý sled..

Jejda mane :-D To je geniální!

Bije-li Tě domina,
absentuje rovina.
Vyvaž lépe život, brachu,
neživoř ve věčném strachu,
že tě kráva švihne holí,
neplať za to, co Tě bolí!

Méně je někdy více a u tohoto dílka to platí dvojnásob, je moc dobré!

Sdělení je dost bolestivé, ale moc držím palce, ať je zase brzo dobře! (a jen k pravopisu - chtělo by to opravit alespoň jsis/jses apod., každopádně piš dál, někdy to pomáhá :-) )

Podle mě je dost zajímavá, na takový styl psaní se tu jen tak nenarazí. Dohromady se mi to vlastně líbí, vytváří to v mé hlavě ucelený obrázek :-) . Takže tvou tvorbu budu určitě dál sledovat!

Pěkně napsané. Je to jak hádanka co má místo správné odpovědi otázku.

Miňko: to jsem ráda

Miňko: Děkuji za komentář i za druhou kolej.

slavek:
Kloním se rovněž. A obdivuji tu výstižnost. A souhlasím..
Přesto nekonspiračně, nesměle odbočím na jinou virovou kolej.

Balada v a-moll

V krvi alkohol,
preluduje netopýr,
baladu v a-moll
na černý klavír.

Preluduje baladu
černých kláves,
špatnou náladu
prší smutek z nebes.

V údech vir jej trápí.
A tak zpívá blues,
jak vystrkuje drápy
nebuněčný hnus.

Nine: Rád se něžně a jemně nechám vést do hlubin...vždy znovu a znovu....
Díky...

Nine:
Díky. Je to vyznání s nímž cítím souznění. Přiznávám, ač nevážně...

Semeník větrem vláčený

Okouzlen čarem lesní tůně,
lučních květů opojné vůně,
lačním bos hebkým mechem kráčet,
jak semeník větrem nechat se vláčet.

Toužím ulehnout v tom mechu,
spočívat bez myšlenek i dechu,
vniknout do lůna přírody matky
a již nevrátit se zpátky.