Miňko: Nemýlíš se. Naopak oceňuješ smysl, s nímž to dílo bylo vytvořeno, což je mi tuze příjemné. :-)

Martin42: Na tom, co píšeš, něco je, ale se dvěma věcmi můj pohled na věc tak úplně nesouzní — pokud lacinou vojenskou psychologií myslíš disciplínu, tak té je v české národní povaze opravdu málo, ale ta se s myšlením nevylučuje. I když plníš nesmyslné rozkazy, stále můžeš volně myslet a vyjadřovat se. Vlastní názor můžeš mít, i když se podle něj nesmíš zařídit.

Druhá věc je v tom „než původně plánovali“ — tedy předpoklad, že jsou nějací „oni“, kteří něco plánovali. Myslím, že to je předpoklad a priori chybný. Pravděpodobně nikdo neplánoval, že covid-19 zasáhne Evropu a způsobí tu chaos (a pokud to náhodou někdo plánoval, určitě to nejsou lidé, kteří jsou v Evropě „u moci“).

Hlavně že byla předána.

Hasičský bál to je pořádný odvaz.

NoWiš: Když ji miluješ, není co řešit! :-P

Koala: Co takhle prkýnko, co se samo zvedá? :-P
A praxe v sedě sice vyžaduje větší nárok na odstrojení, ale má to svou výhodu v případě, že prd je zakuklená předzvěst možné katastrofy! :-)

slavek: Díky.

Miňko: Díky za vtipné doplnění.

bazi: Nějak nemám jasno jak tady funguje systém vzkazů a odpovědí proto se dopouštím zmatků a možná odpovídám již podruhé. Vogoňovina měla být reakcí na Marťana ne na Slunce.
A zda se správně píše Vogoni nebo Wogoni není možné jednoznačně určit neboť vogonská gramatika má velmi složitá pravidla kterým my pozemšťané prakticky nemůžeme porozumět.

Koala: Moc děkuju za krásný komentář! :-)

Miňko: A teď jenom, co má tvůj "vogoňospeciál", popř. "wogoňo" (o typu v/w jses koukám, ještě nerozhod) společnýho s mými žerty o sluníčku?

Hasičské candrbály bývají úžasné. Pár jsem jich zažil. Ovšem taky jsem zažil po jednom z nich úklid místní sokolovny. To už tak úžasné nebylo. ;o)

To víš, čertovina je v kdečem.

Zase něco pro zlepšení nálady. Díky. Hanákovi Miňkovi taky.

Miluji sci-fi!

No Panic!

Na procházce za lesem
potkal jsem se s Douglasem.
Ujížděl tryskem na koni,
křičel - „Wogoni mne honí !“

Řek jsem mu „ Drahý Adamsi,
nežeň se bezhlavě kamsi,
neztrácej klid, a to tím spíš,
že jak sám dobře víš,
osud nedokáže zabránit
moci ručníku tě zachránit.

Netřeba propadat panice...

Hned na rohu naší ulice
je hospoda Na konci vesmíru,
tudy nepovede dálnice,
pivo nečepují pod míru.

Tam Vogoni nás nechytí,
otevřeno mají do třetí
a byl by velký div,
kdybychom nezvládli pár piv.
Dáme si tři frťany,
pokecáme s marťany
a po závěrečné,
na stanici konečné,
stopneme si raketu
na myší planetu.“

Oceňuji tu záměrně nesmyslnou smyslnost jež mnoha slovy vyjadřuje nic a jinde minimem slov vyjadřuje mnoho. Vyvolává představy a emoce, vyvolává déjá vu a to je snad posláním. Představa tisíckrát slyšeného a nevnímaného, volba slov zdánlivě chaotická, je asi důkladně promyšlená a cíleně mířená. Přesto dovolí svobodnou volbu. vezmi si co uznáš za vhodné, a použij to jak se ti líbí ale směr je zadán. Očkovací látka má za úkol způsobit impregnaci jádra moru, epidemicky a mezilidsky napadajícího jednatele který pomocí kapičky na displeji bafá fajfku neodstranitelné vyrážky. Nebo se mýlím?

Na tom něco bude... Líbí...

Proto já raději preventivně vsedě....
Dobrý!!!

Takže nedala? Takových bálů jsem už zažil....
Ale zatím vždy dala....
Ale fakt dobrý. Díky

Ten strejda byl asi můj dědek. Říkával, že nejlepší ryba je prase a že brambory, jakožto zelenina, jsou nejzdravější propasírované přes čuníka.
V reálu to bylo velmi poetické....

Naši dědek

Naši dědek ně dycky říkávale:
„Máš na repáko mocho!“
A já jim na to:
„Dědko, esi Ve to nepřeháníte trocho...“

A naši dědek zase:
„Babě nesmim vokázat, že neco umim!“
A já jim na to:
„Dědko, kde Ve na to chodite, to teda čumim...“

A naši dědek zase:
„Ja to svó babo mám rád, ale nasrat jo mosim, sviňo jedno!“
A já jim na to:
„Dědko, z tech Vašéch frků se na prdel sedno...“

A eščě dědek říkavale:
„Komunisti majó za pánaboha Lenina!“

A tak s nima bela furt sranda, než přišla jejich hodina...