Psavec: Já vim právě!! A proto to nechápu. Nechápu prostě, proč se cítím, jak se cítím. A kdyby to bylo něco novýho.. to je stará písnička a vůbec nikam nevede a ničemu neslouží.

Už nic neždímej, té sklíčenosti je až moc.

Tak, ona ta dílka, drnkající na smutnou notečku, mají stran vzbuzování emocí přece jen mnohem větší potenciál zarezonovat, že?

človiček: Děkuju.

Šel jsem kolem kostelní věže
lavina sněhu zasypala dveře
k varhanům kde zpěv zakázán.
Já ateista lopatu jsem vzal
naděje cestu věřícím prokopal.
Bilo srdce moje, bil kostelní zvon
rozbušme duše svoje
láskou ukovejme duchovní zbroje.
Já, ty, ona i on.

Dandy: Dík za nakouknutí.

Dandy: Díky.

No stěny klašterů kdyby mohly vyprávět.
I lavyce vaply začlyby se rdět

Bezva napsané

človiček: :D :D :D

Poezie anonymity: Děkuju :) To je hezké, že jste se zastavil. Dle mého mám i lepší kusy ;)

Kuřáci jsou vlastenci, svou příkladnou nesobeckou předčasnou smrtí vkládají své důchodové nároky do užívání přeživším spoluobčanům. Obdivuji tu šlechetnost a ekonomiku podporují také významně. Kuřte hodně, ať aspoň netrpíte moc dlouho. Děkujeme.










K

Ano, probíhá to tak u vyrovnaných lidí. Kdysi zašla kmotra na návštěvu. Požádal jsem jí o chvilku času a v dopise všem za vše poděkoval. Koukala mi přes rameno a když dočeltla, nevěřícně zakroutila hlavou a šla dál. Dívám se na svět jejíma očima, shovívavě. Má to teta těžký. A ta symbolika listu je dokonalá.

.

Když si tohle člověk pustí v audiu, to je teprve pošušňáníčko.

Tak já nevím, proč jsem na Vás narazil až teď. Výtečné.

Toliko krásy v toliko smutku.

Tohle je vysoká škola poezie..

Jen tam i háček jak komu se dá svěřit.
Cit se může roztrmácet.
Kdyz chtěla si tak věřit.

Hrozně se mi příčí říct o takhle smutné věci, že se mi líbí. Ale nepřišel jsem na jiné slovo. Je to strašně dobře napsaný...

štiler: No bodejť!