Jen se zeptej
řekla láska a stratila se docela
Je pěkná i smutná
Začátek z koncem nesese odpověd.

Dandy: Díky. Taky pěkný veršík ;)

slavek: Dandy: Díky za komentář

Bezva, další řemeslníci se můžou těšit.

slavek: Také moc děkuji.

Miňko: Díky moc.

Ann(ah): Děkuji za milý komentář.

Miňko: Díky.

bazi: modromodra: slavek: Díky. I za Přemka..

Opravdu skvělá! Vtipná, veselá. Tak, jak to má být. :-)

Podlaha Přemysl by se zaradoval
kdyby tak předčasně nebýval by skonal

kouzelné, jak z mála se dá vytvořit bohatsví.

Miňko: píšeš, že kdybys přejel tu polskou hranici, nevíš, jak by ses s tim do konce života vyrovnával. no, tak to si ani nedovedu představit, co bys dělal, kdyby tě to poslali srovnat tehdá do Maďarska, tu revoltu v 56'? pro mě je teda Wojciech Jaruzelski dodnes hrdina, toho bychom tu dnes potřebovali jako sůl.

Opět poezie těch nejprostších věcí. Obdiv k takovému talentu.

Jasně, to jsou ty Psavcovy životní postřehy. Trefné a ještě dobře rýmované. Strašně rád je čtu.

A jak často se stává, že ty vypáčené odpovědi jsou dost bolavé...

Láska je láska - když chodí kluci s klukama a holky s holkama! Tolik Lucka.... Já bych to filozoficky neřešil, stejně na to univerzální odpověď a řešení neexistuje. Hlavně když se máme rádi. No ne?

Inu ano. Když odpovídá stav konta, ani bříško nevadí... Skvělé, máš samozřejmě odkoukaný život. Tvůj humor mám rád! Díky...

Já taky raději bourbon než skotskou nebo irskou. Ale tuzemák je úplně nej... a je jedno jestli je u toho ta nebo ona?

Lasak: bazi: O čem to diskutujete? Jsme generace která válku nezažila. Náhodou, úplnou náhodou.. Od dětství jsme s ní (můj ročník) ovšem, tak nějak mimoděk, počítali. S tou nejhorší možnou světovou válkou, v tom jsme vyrůstali. A já jsem například vděčný osudu za to, že jsem v roce 1980, v podstatě navzdory očekávání, na poslední chvíli, nemusel vyjet do Polska střílet na takzvaný polský reakcionáře. Dnes si nikdo nedokáže představit že tehdy neexistovaly informace, žádný internet. Bez jakýchkoli informací, na Polské hranici, 5 dnů ve válečném stavu, čekali na rozkaz k invazi do Polska. O tom dnes málokdo něco ví. Podstatná věc je - kdyby tehdy došlo k vojenské invazi (tak zvané), jak bych se s tím, já osobně například, do konce svého života srovnával? Co je ve srovnání s tím nějaký Covid 19? A co teprve ve srovnání se skutečnou světovou válkou? Pracuji nepřetržitě 34 let v zahraničí a stále znovu a znovu jsem konfrontován se zážitky a prožitky lidí - kolegů v práci - kteří zažili a přežili válku na Balkáně. Myslím že je na čase si uvědomit že všechno co zažíváme nyní sice není příjemné, ale se skutečnými problémy a zvěrstvy které zažily a prožily generace našich otců a dědů (ne z učebnic ale z vyprávění lidí kteří prožili) je to vše nesrovnatelné. Omlouvám se, možná můj komentář působí nepřiměřeně, reaguji jen na podkladě svých osobních zážitků a zkušeností...