Jana Klimešová: Díky moc.

Zábavné. Líbí.:-)

Psavec, Mińko, slavek moc děkuji.:-)

slavek: Technicky vzato den má čtyřiadvacet hodin včetně noci takže...to už je slovíčkaření. :D Každopádně děkuji za rekci.

Singularis: Opraveno, díky.

Ano, styl je zajímavý. A užívání dne? Nejen to. I noci i každé vteřiny.

Lži jsou břemeno. Těžké, obtěžující.

Inu, stane se...
;o)

Fajn. Vyvolává to spoustu pocitů a představ.

oslov radek: Díky. Je škoda, že je to tak.

Myšlenka je tam podána dobře a styl je působivý, vytkl/a bych tomu jen pár překepů („brannou“, „semnou“).

Mizim Vdálce: Jééé, to jsou moc hezký slova! Řekl bych, že si ani ta básnička, ani to, co je kolem napsáno, takhle krásnej komentář nezaslouží. Ale díky moc, strašně mě to potěšilo :)

Sebastián Wortys: Děkuji za návštěvu a komentář. Ilustrace mi bohužel moc nejdou, ale myšlenka v ní je a ta je pro mě hlavní. A překvapilo mě, že ti ten projev připomněl tolik dalších věcí, které jsi napsal...

Miňko: Díky moc :)

Znepokojivé. Už jen to, že kapitán tě táhne od dveří, zatímco letadlo v bouři řídí jen co-pilot. :D

Jsem rád, že zkoušíš průběžně parodovat současné společenské dění, i když z parodií mi vyhovují díla, která se stylem podobají víc tomu časoprostorovému motoráčku.

A také jsem rad, že jsi zkusil/a vytvořit další ilustraci, i když její provedení není zrovna můj vkus.

Obzvláště ten projev mi připomíná hlášení o atomovém útoku v knize Wesmírný omyl (nejen tím „zalezte pod stůl“), humornou miniaturu 1. projev Hermana Schneidera (hlavně tím začátkem) a z novely Z lidstva zase film Kdyby byli upřímní (hlavně tím začátkem).

Miňko: Velký dík za veršíky.

Naprosto bez chyby.

dobrou

Působivé...