Ta mne oslovila! Skvělá..

Líbí.

Řekl bych, že ta více méně občasná neschopnost přijmout upřímnost, je lidská slabost a víra, milosrdné lži a lži pro pohodlí jsou jen kličky k jednoduššímu životu. Jediný symbolický smysl života pak tkví v člověku, který uskutečnujě vlastním sebezlepšováním, ke kterému patří i to se těmto věcem v co největší míře osvobodit.

Dandy: moc hezké , děkuji

Pročby jen smutkem měly vzdychat.
Pod svou korunou i slova lásky směly slíchat.
Že své větve k zemi sklání.
Staletá vrba jak moudrá paní.
Větve se spletou jak vlas dívčí.
A mladost dál ji žene vpřet.
Aby ten cop jí nezešed.

Dandy: děkuji za komentík,, obdivuji , jak ty nádherné myšlenky z Tebe tryskají. :-)

Mění nás skutky života.
Nitro čas jak sochař dotváří.
Duše není modelínou
ani hrnčířovou hlínou
co pod dotyky dlaně mění tvar.
Jsme to mi nebo někdo jiný
vstal ?
Ty rany co ponich kapka krve tělo nepotřísní.
Jen perly z podvýčkových jezer.
Nedají vale žízni.
Jsme to stále mi?

Dandy: děkuji za návštěvu

Ta křehká krása
Co slunce ji spásá..

RathuVSoak: Dík! :-)

Psavec: Kdo by neměl, Milane? Je děsně návykovej!
Ale i v něm platí: Všeho s Mírou! :-)

Taky mám rád bílý sex.

Psavec: no bezvadná určo ne, ale pokud vyloudila alespoň mírný úsměv, tak je vše v pořádku.

O hrudce bosé a svetru

Pod hromem pálí se
zasraná fuška
žije v ní bosa
zlomená puška

Pěkný

vanovaso: Díky moc.

Dandy: děkuji za návštěvu

Moc hezká.

vanovaso: Tohle jsem spíchnul hoďku před uzávěrkou na libres, soutěž měla právě takové téma, tak jsem ho pojal po svém. Prostě taková legrácka...
Tak rum z jamajky, to byla trochu nadsázka, ale hezky to znělo. Měl jsem jen kdysi bílej kubánskej od sestry k narozkám, na cvičení karpatskej z Popradu a jinak ty naše tuzemáky, chutná mi kávovej!
Je fakt, že ze známých důvodů jsem občas hotovej bílosexuální maniak, zvláště v době covidové. Ale pití moc nedám. Před týdnem pár pivek a trochu vínka, teď k dietě nic. A na fotbal do sportbaru se nemohlo.

Co stalose že my začaly se míjet
Co stalose že v očích misto úsměvu
je smutek.
Co stalose?
Vzpomínky jsou jako bílé růže.
Jen vúně je lehce nahořklá.
Nejde vytrhnou stranku
Nechat ji vzplanout.
Do bilích růží mohou jen
slzy kanout.