zvláště ta druhá část je milá :)

Kdes ji našel? Přišlápla bych si taky. :-))

Miluji poezii o polích a silných pažích ženců. To je ale o jiném:
Hluché půdy slabost tají
klasy už v nich nedozrají

I v čase dušiček se sluší
trošinku opucovat duši,
přesto - i po té době tíživé
se navrať zpátky,
navrať pro živé.

Ano, je úplně jedno, kde a kdy zažhneme vzpomínky na své milé. Zejména, když nás v duchu stále provázejí. Pěkná báseň

bez té vody bychom byli už dávno....v...;)

nikdy není pozdě...hlavně pro takového živého človíčka jako jsi ty...;)

krásně jiskřivá...:)

taková rána jsou krásná....

:) pěkné...připomněl jsi mi konec léta, když jsem jezdila na brigádu kolem makových polí...vždycky to tam tak zvláštně vonělo....*

jednou mi jeden básník řekl, že je bolest dobrá a věrná milenka...asi na tom něco bude...

lidé jsou často k sobě lhostejní...ale to je jen jeden z mnoha důvodů...

Opravdu krásná a procítěna poezie...:)...jedna z nejlepších za poslední dobu tady...;) *

tahle se povedla...:)

Ze všech komentářů mám radost! Děkuju!!!!!

Roman: co?? To je Landa??? Fákt???

zajímavé

Tak ta je opravdu moc hezká !
Teda, až na toho spícího Landu.
:-)))

ona se ti časem ošoupe......
Ale možná, že ne:-))

Ne, nebuď mě ze sladkého spánku
to sen můj k tobě dolét ozvěnou
ne, nebuď mě, noc má na kahánku
a dobře je mi času za stěnou

Šlépěje až skryje rosa ranní
či závoj prchavé je setře Múzy,
ta temná noc jako křídla vraní
jen pečetí je našich deziluzí

Tak rozmarnou zřít duhu na bublině
chladný jak rampouch padá se střechy,
spáč beze snů ať dumá o své vině
beze slov, lásky, útěchy….