Je to hustě napsaný. I jako ženskou mě to fakt pobavilo. A není to o tom, že jsi neschopný chlap, jen prostě jste vážně jiný :-)

A mně se to líbí. :-)

však ony prozřou až se jim narodí druhé děcko a opustí chlapa a už si dalšího nenajdou, že i mladý se starcem v nitru se šikne. Na volný verš docela dobré.

tak tak, stejně neschopných chlapů je hromada, hora a velehora!!! Byť je to napsané tím příšerným surovým stylem, nechápu jak, ale větu za větou jsem dostával oprávněný vztek na všechny ženské co existujou a docházel k názoru že jsou to zkažený mrchy. A kevšemu drahé. Chlap platí jak mourovatý, snaží se být vtipný, hraje blběčka a gentelmana a sex nikde......teď pukám smíchy. Můžem si za to sami.

Je to boží!!!

Balada na "P" je zvláštní. Prostě kdo umí, ten umí.

Krásné. Myslím, že dalšího komentáře netřeba.

Možná na tom nic není, ale mě se tohle nikdy nepovedlo:-) Dobrý!

opravdu krásný podzimní dialog... :)

protože proto :-P

zajímavý nápad... dynamické zpracování :) fajn :)

Celkem dobře pojaté i zpracované téma. Chtělo by to ale pročíst a opravit překlepy, několik jsem jich objevila. Pravda taky je, že tomu chybí nějaké odstavce, viz první komentář. Příště to třeba bude lepší.

ve vzázaném verši.... by to přeci jen chtělo pravidelný rytmus :)

Není samota jako samota, viď? Ale takové bouřlivé rodinné poměry by také nebyly mým šálkem čaje. Nicméně na Tvůj věk docela dobře zpracované dílko.

Wow...silné, výrazné, hlubokomyslné..líbí se mi metafory. Paráda!!

*

na mlhu sázet je tak snadné
kde sítě cest jsou jenom klam
vzpomínky jsou jak blata zrádné
nebudeš vědět kudy kam

*

*

Navykli jsme si
netrápit se, …
jen zapojit proud
umělých myšlenek
jako výhybku
prostoru
a času

Na západní straně osudu
kde končí dny
pak přemítat
co dělat,
když země
se už
neotočí …


*

pochopíš právo pulsování poloprózy? - prostě píše Prostějanek... :o))

Praštěný Prostějanku, pěkně popsaný (pravdivý?) příběh.:o)

to je hezke... ;)

Já by h se v tom až tak nehnípala,na mě celková atmosféra působí velice mysticky a to se mi líbí,pocit že jednou básní tě její autor uvede někam jinam a je ti třeba líp,je málo častý.