Tahle báseň opravdu navozuje vzpomínky a je moc fajn. Promiň, že nehodnotím, ale natolik zase poezii nerozumím. Hodnotit si troufám jen soutěžní díla.

co říct.... Zvláštní, ale nádherně zpracované :)

tyjo, to tvoje pojetí je fakt dobrý:) škoda, že nemůžu s čistym svědomím říct, že přesně tak sem to myslela...

Takže : 30 let, věk, ať už jeho či její- popis života, potkali se, sužováni velkým
chtíčem
černou tuší rozsekali na třísky večerní nebe - si večer něco užili (tenhle
kousek se mi líbí)
Takový roztomilý dětičky to můžou být, ale ne, smrt ve dlani - potrat
Hezky barevný je to a přitom spíš smutný příběh, takový kontrast se mi líbí :)

Hukotní:) Zábavná biologie, nebyla by špatným návrhem ji nechat otisknou do knih biologie

Pár otázek za úvahu stojí. S dredovanou slečnou mě mrzí, jak rychle mění svůj postoj k životu a z psychologie mě unáší myšlenka, jak lidé začínají přemýšlet a filozofovat v okamžiku, kdy je jim nejhůř. Mohu ti odpovědět na desítku: Nemyslící žijí v pohodářském životě, plném přátel a květin, nic jiného nevidí, neznají odpovědi, zatímco myslící je hledají a když je naleznou, už nikdy nepoznají život nemyslícího...

Lámeš mi moje marné sny
na ostré střípky reality,
...
--- To je moc pěkný básnický obrat a v dílu si myslím, že je nejlepším místem. Ovšem celkově mě první strofa trochu vadí v tom, že jako jediná vypadává z kontextu rýmování formou a,b,a,b ... ale zase na druhou stranu, nač se tolik svazovat formou.

--- Co se zbylých dvou strof básně týká. Tak rýmy svojí-bojí a naděje-závěje nepatří úplně k těm nejlepším, ale do básně jsi je zapracovala tak, že tam vlastně působí přirozeně a to se povede jen málokdy. Rým snít-uvěřit pro mě nemá téměř žádnou chybu, i když zapšklí kritici by ti řekli, že není zrovna dvakrát rytmický, ale já bych naopak řekl, že celkově ty dva rýmované verše jsou docela obstojně rytmické a to i přesto, že nesplňují taková ta nepsaná pravidla rytmiky a to se opět povede jen máloky. Ovšem rým žádné-chladné a tyto dva verše k nim patřící jsou tím nejméně rytmickým místem v básni a tam se to moc nepovedlo a stejně tak jak jsem označil začátek za nejlepší místo, tak bych konec označil za nejhorší a je to asi jediná část, kterou bych osobně navrhl k nějaké menší úpravě. Mě napadá třeba:
-
na mé duši černé závěje,
a tvé srdce je tak chladné.
-
To mě napadlo jen teď. A ještě chybí celkové hodnocení básně. Musím říct, že jedna z mála po dlouhé době, které se mi líbí a která mě zaujala. Je psáno o klišé tématu, ale v celku originálním způsobem. V rozboru básně vidím nedostatky, ale společně fungují velice kompaktním dojmem. Báseň má i dobrou myšlenku a na to, že má tři strofy se v ní říká dost a dost. A dvouverší:
-
Nemůže v lásku uvěřit,
kdo o city své se bojí.
-
dodává básni i trochu nádech filozofické úvahy, a rozhodně bych řekl, že ji povznáší na vyšší úroveň, než bývají básně o lásce typu. - Na očích měla jsem pásku, když věřila jsem v naší lásku...

P.S. Omlouvám se za tak obsáhlý komentář. Teď jsi říkám, že je to možná až zbytečně obsáhlé, ale zase si říkám, že když už jsem to sesmolil, je škoda to mazat. Takže na závěr. Jen houšť takovýchto podobných děl.

jj, pěkný... ale strakatý pes se bojí! :-))))

a cos v tom teda našel..?
jinak, děkuju. je to víceméně jen reflexe toho, co sem našla ve vlastní galerii fotek na deviantartu.

Já ve slově "bodovat" vidím sexuální podtext, tak se mi to zrovna moc nelíbí a možná je už moc hodin, ale nevidim spojitost mezi jednotlivými řádky.
Ale rýmuje se to ;)

Kdybych znal cizí slova, mohl bych napsat jaké to je... nemůžu
Ten příběh, který jsem v tom našel, je něco tak rozdílného oproti tomu, jak zní básnička... tak nevim
Dobrá práce

Jo jo, jaro a obrázek je nádherný :)

Proč tak pesimisticky? Přece nemusíme lhát...

sny jsou krásné a popohánějí člověka kupředu...přála bych Ti , aby je objevil i ten Tvůj...

přesně..taky sem si ze začátku říkala co to má být..ale prostě se vyplatí počkat do konce..

Ne, takovou ženu jsem nikdy nepoznal, díky Bohu..!!!
Až se mi nechce věřit, že i dnes jsou lidé schopni takové emocionální zloby, žárlivosti a krutosti.

Any? Nepletes si me s nekym?:)

..nezaniká, já ho slyším,
nebo jsou to jen větrem rozšustělé noviny..?

Deset chutí - deset cest... každá vede jinam, přesto se všechny setkají.
Jen ta jedenáctá jde někam mimo - to je podraz... :o))

Právě díky střepům a bolesti se někdy odhodláme poskládat svá křídla dohromady...to aby jsme v nich zas mohli cítit vítr :)