možná. Taky jsem mohl napsat, že tomu nerozumím. Jak pak kritizovat něco čemu nerozumím?

tak tomuhle se říká konstruktivní kritika

chapu... je to fejeton, mel sem jej psat do jednoho predmetu... normalne bych tam ten konec nepsal, ale chtel sem aby to bylo srozumitelne pro vsecky, aby jasne vysla myslenka... coz by asi u fejetonu byt melo :) (ciste formalni vec... :) )

je to fakt dobry... ale ten konec se mi zda takovej odtrhlej od celku... jakoze zacatek proste vypravel pribeh, pribeh kterej mi byl svym zpusobem blizkej a libil se mi... ten konec mi nevadi, jen mi to prislo jak z nejakyho casopisu nebo jak nejakej dotaznik, jak se lidi seznamujou... ta uvaha...
jinak se mi to fakt libilo:)

neříkal bych nic, kdybych neměl radost, že zas něco píšeš! máš kliku, že je to tak krátký, už jsem myslel, že mně ujede autobus :)

nejsem dost kompetentní, abych hodnotil.

....já už se neptám
jen tiše stojím
s mlčením na rtech
snad kapku se bojím
sáhnout za záda
...
kdo je tam?
ty?
no paráda :-)

Jo, hodně dobrá, takovej psychologickej náhled na věc... Ne, fakt se mi to moc líbí.:)

Poslední sloka nejvííííc dobrá.:)

me uz nebavi bojovat...
/cokoliv ti dokazovat/

Promluvila jsi za mě, zdá se mi...

Úsilííííííííí! Aaa ta hrubka mě praštila do očí jako první.:)
Jinak je to takové nemastné neslané... Možná ty poslední dva řádky mi řekly víc, ale zbytek mě nezaujal.

moc pěkné, líbí

líbí se mi

možná máš pravdu, Leni...taky jsem s tím dřív bevala spokojenější...docela jsem nad tím přemejšlela, čím to, co to...u mě to co píšu hodně ovlivňuje moje životní situace, rozpoložení, nálada...uvědomila jsem si, že jsem asi nejlíp psala pokaždý, když jsem se hodně zaobírala a trápila ehm...no prostě Panem XY...stačilo mi si na něj vzpomenout, trohu se uzavřít do sebe a rozhlídnout se kolem sebe prostě se to psala něják samo ztoho hlubokýho citu k němu, přeci jen asi obě víme, že v zamilovanosti se píše nejlíp...teď mě vždycky napadne pár obratů a nevím, co s nima...jak jsem psala, mám třeba ohromnej problém se závěrama, vymyslet to, čím básničku zakončit...pokud se to má obrátit k lepšímu budu se muset zamilovat - což by asi trvalo celkem dlouho - anebo - čehož se obávám - by se zas musel objevit a znovupovstat jako reakce na nějákej silnej podnět cit k Panu XY....takže možná radši budu psát hůř, protože za to mi to zas nestojí =) nechci se ospravedlňovat, omlouvat....jen polemizuju a hledám příčinu... =)

děkuju =) jsem ráda, že se líbí, ta pointa mi dělala problém =) měla jsem hroznej problém vymyslet závěr...

Smutná realita dnešnej doby, že rodičia nevedia vychovávať vlastné deti. A ešte smutnejšie je že ich to nemá kto naučiť a spoločnosť sa dostáva do dominového efektu - postupne upadá.

Neostáva mi nič iné ako súhlasiť s puerom, ktorý to už tradične, vystihol na 100%

Ja som pochopil. Tiež som kresťan, z presvedčenia, nie preto, že by ma tak vychovali. Sú ľudia ktorý to nechcú chápať, nie že by to pochopiť nedokázali. Oni nechcú. Môžeš predkladať vedecké fakty, môžeš im svedčiť z vlastného života, ale keď niekto chce ísť životom zo zatvorenými očami tak ho nepresvedčíš že by sa mu išlo lepšie keby si ich otvoril.

taky nemuzu, ale nedokazu najit cestu ven.
uh.
*

Má to niečo do seba :) Idea je pekná, rýmy príjemné. Pokiaľ by som tomu mal niečo vytknúť tak by som povedal, že by sa mi to lepšie čítalo so schémou AABB keď už si použil dvojveršové strofy, ale to je veľmi subjektívne ;)
Celkovo vzaté je to veľmi podarený kúsok.