První dvě čtyřverší se mi líbí moc, tu baletku bych tam už oželel,

Poslední zbytky
čokolády na rtech
a stužky kouře
vpletený do vlasů.

Štěstí je osudová
pusa na tvář.
Ta co se nevrací
a voní po mandlích.

ale tohle je moc hezké***

tohle fakt není špatný

Opravdu bych nechtěl, abys klesl ke dnu. Líbí se mi první dva verše. Pak už mi v mé volnomyšlenkářské sféře napadají samé koniny, za něž bych byl jistě odsouzen.

Ich forma má jednu vadu. Autor musí vyprávět svůj vlastní životní příběh. Pokud ne, čtenář to zjistí, a pokud ano, tak se musí zcela otevřít, odhalit svoje nitro a dát do něj nahlédnout, stačí něco zamlčet a příběh se zbortí. Na ich formu musí být autor prozaik odvážný. Ve tvém případě, jak se zdá, s tím problém nemáš, a když už jsi hodně osobní, dokážeš nenuceně odbočit a pak se zase vrátit.
Úvod je taky důležitý. Ve zkratce se v něm odhalí o co v příběhu půjde a nesmí se toho říct moc, aby mělo cenu ten zbytek přečíst.

Je to pěkné. Dokážeš udržet napětí a pointa úplně na konci je věru šokující. Taky to prostředí ve kterém se ten příběh odehrává umíš vylíčit do barvitých detailů. Možná jedinou věc bych změnil: Nepsal bych jména. Ani kdyby byla změněná. Třeba Kafka, ten to vždycky vyřešil tak, že napsal jenom doktor K., což je sice hrozná varianta, ale když už je příběh osobní, tím že je podaný ich formou, možná by nemusel být osobní více. No, to je jen nápad. I bez toho by to přece šlo. Ačkoliv, teď si uvědomuju, že to celé vlastně začíná tím, Táňa, Táňa...takže nic.

Přijdou jiná léta, jiní milenci a mezi nimi třeba i ten pravý.
Co na tom, že nebude ten prvý?

ano, jak napsal R*L "hravé"... akorát se mi nelíbí velká písmena na začátcích řádků (především za čárkou). A také první čárka v druhé sloce mi nepřijde dobře použitá, spíš ruší...

hravé

aj ja rada vidím v básňach práve také kúzla... občas ich doslova vyhľadávam...
"Príjemné je podobať sa psíku..." (Smrek)

ďakujem Ti za krásny komentár. :)

Mám rád poezii, která odlehčuje. Vypravěč se stává něčím skoro nehmotným. Deštěm, vánkem, světlem, tmou... Je to věc, která mě fascinuje na japonské, čínské a korejské poezii. Ta lehkost ukrytá ve slovech. Je umění skládat verše tak aby dokázaly čarovat, aby ve fantazii vyprovokovaly představu, že i ta nejtěžší věc jakou známe ztratila svou tíhu a na pouhé fouknutí odletěla do oblak, jako by byla z papíru.

Musíš být křehký člověk, člověk, který vidí svět v maličkých detailech, člověk s prsty menšími než mají kapky deště. Básnička je moc hezká.

:)

Tahle báseň se spíše než do kategorie "smutné" hodí do kategorie "láska - (a něco)"...ale to na kvalitě podle mě neubírá. Přidávám se k Siggimu - je to pěkně napsané.

Hodně smutný,ale bohužel ze života a to je to nejsmutnější.Dnešní svět sám o sobě je plný spěchu a smutku,opravdový cit se vytrácí a je nahrazován povrchními vztahy.Avšak vyjímky potvrzují pravidlo...vždy je něco či někdo za koho stojí žít.

Smutné čtení. Podle mého mínění má život vždycky smysl a vždy je pro co žít, zvlášť když je člověk mladý.

Jo, dobrá dávka napětí. Jen pár drobností. Hodnosti nejsou vlastní jméno, tudíž je není třeba psát s velkým písmenem. Košile přes kalhoty, na tom ještě zřejmě blůza a pak opasek s výstrojí. Zkusil sis to někdy? Jestli ne, tak to vyzkoušej. Avidíš, jak je to nepohodlné. Pochybuji, že by Jestřáb takhle chodil.
Když přijímáš od někoho zbraň, vybiješ ji, prověříš závěr. Nikdy nenechávat závěr v zadní poloze. Pokud by se zajetec zbraně zmocnil, má jen dvě operace: Zásobník do šachty a povolit pojistku. A může se střílet. Kdežto, když zbraň němá závěr v zadní poloze má zajatec jednu operaci navíc. Banalita, ale taky rozdíl, mezi životem a smrtí.
Jinak ta akce těch Rusů mi přišla docela amatérská. Museli vědět, že budou hledáni. Jak to, že neměli zadní voj, který by je upozornil na příjezd zvláštní jednotky?

Ode mne?

Chce se mi plakat.. :(

Jsi krasna, jsi dokonala.. mam rada i tvoje radky.. promin, ze se opakuju, ale nemuzu si pomoct..

kdyby tam nebylo tolikrát "a", bylo by to ještě lepší než to je teď :)
čekat na vlak v kolejích, jáááj :D

Nevím co bych řekl jiného než u první povídky, všechno pokračuje ve stylu jaký byl nastíněn v první části. Hezky nastníněné postavy, vojáci se začínají opravdu odlišovat jeden od druhého a postava mladého nacisty vypadá slibně... Jen tak dál

Povedený kousek. Chvílemi maličko chaotické a občas se tam zjeví nějaká hrubka (hlavně i/y), ale to už je hledání chybiček (já dělám podobné, i ten chaos mi bývá vytýkán). Povídka se mi moc líbila, jen tak dál. Četl jsem tu i jiné výtvory, které začínají v klidném prostředí a až později se rozjedou do nějaké akce nebo napětí, ale jen tahle povídka byla zajímavá a chytlavá i v úvodu, který spíše popisoval než vyprávěl, což je dobré znamení. Rád bych, aby sis přečetl i některý můj výtvor (či výtvory) a řekl mi co si o nich myslíš, od někoho kdo takhle zvládne popsat akci kritiku snesu. Děkuji a pokračuj v dobré práci.