...zajímavé dílko. Vyvolává spoustu emocí a myšlenek...což by díla měla.

ta poslední sloka mi přijde spíš hořká, než úsměvná... no - myslím, že máš i o něco lepší kousky, třeba tu předchozí. Ta se mi líbí opravdu moc. Tak - teď jsem ohodnotil vlastně obě :-)

Ale jo ... tady někdo ví... o čem píše a toho já si vážím... mám v plánu podobné hororové dílko snad se tu objeví...
P. S. dovolím si tě pozvat na svoje webovky: www.paranormal-activity.estranky.cz

každá z nás tak trošku žárlí, to je normální... jen to nesmí přejít do toho nesnesitelnýho chronickýho žárlení... to je potom peklo... ale věřím, že to nebude ten případ ;)

...na mě moc velký galimatyjáš...ale proč ne;)

...a co teprve státnice...to je pak fičák ;)

...citlivé dílko...

Yana: Děkuju za takový komentář, protože takhle bych si to celkem představovala, že bych klidně měnila trochu děj, kdyby se k němu někdo vyjadřoval.... Je zajímavé, jak většina lidí má jiný sen o životě, než který žije.

Homér: A to já se tu musím trošku Homérovi postaviti na odpor... neb... jak už je to tu trošku známo jsem zastáncem vázaného verše. Neb zrovna zde nemohu říci že by mi daná volnost vadila.. jen rytmus mě jaksi pokulhává

není to zlé...

Krásná básnička ještě plná kamarádek a samoty.

Není špatná, není nejlepší....

Líbí se mi jak píšeš. Navíc to dilema. Rozum nebo emoce. Hezky si vyjádřila jak by asi její život vypadal s Oliverem a jak s Tomášem. No jsem zvědavá jak se s tím dál popereš. Kdyby to bylo jako v těch pořadech kdy si diváci můžou vybrat sami pokračování. Já bych brala Tomáše. A ve skutečnosti žiju s Oliverem se vším všudy.

Taky se mi líbí.

Tak tím líp...

taron: ale mě to nebolelo ;) jen překvapilo ;)

Třeba děláme, že jsme si toho smutku nevšimli, abysme tě potěšili, protože ty zase zítra potěšíš nás!

No, je to prima, ta poslední sloka mě rozesmála, politik si se mnou popláče, pohladí mě? To se teda nemáme ! Máme!

Vzpomněl jsem si ještě na něco. Jednou jsem byl svědkem zajímavého a velmi ozdravného procitnutí jedné slečny. Vážila dalekou cestu aby absolvovala jistou terapeutickou mnohahodinovou procedůru. A po tom zářila, jako by objevila zcela nový svět. Objevila to, co se zdá být docela banální, ale pro ni to bylo do té chvíle neznámé. Neuvědomovala si do té doby svůj problém, který ji vysával, vyčerpával a způsoboval zbytečné pocity viny a vlastní nedostatečnosti. Po těch mnoha hodinách náhle věděla, že nemusí všem vyhovět, Že není povinna nést břemena všech, kdo se na ni obrátí se svým trápením nebo problémy. Pochopila, že žila sebezničující vnímání bolestí druhých a že by ji časem došly síly. A že se musí začít starat o sebe, pomoci sobě, aby měla sílu i na tu pomoc druhým.

taron: loner: Devils_PIMP:Z vašich reakcí mám zajímavou zkušenost. V básni kde já smutek prvoplánovaně nezveřejním, vy ho cítíte. Ale tam kde s ním jdu na trh vy ho nevnímáte. Je lepší se asi moc nesnažit, jen verše nechat plynout volně a že je někdo rozšifruje přát si tajně.Díky, mí imaginární přátelé.