Za kopcem jak stádo černých koní řechtá noc? To je nádhera....to se ode dneška těším na každou noc....a když ještě k tomu spadne hvězda. hm...a lehce napadne sníh, tak lehce, jak lehká umí být láska....to si dám líbit : )

krásný nápad...

když navzájem, tak jedině církve (mn.č.)

a jo jen do nich... alatcke....

Od lásky k nenávisti je krůček....

Asi se na tebe víc zaměřím a začtu. Píšeš čtivě a nevázaná na tradiční pohled poezie (moderně). Jakto, že tě ještě v creme de la creme nemám? Takový talent.

Zajímavý pohled, šťastná a veselá ňadra? Hmm... u mě dobrý:)

No, to by mě zrovna nenapadlo, co budu líbat zítra... hm...a co budu zítra libat já? (Hm..asi svoje děti, jako dnes!)

Nááááádhera. Báseň i obrázek. Občas zapátrám po starších básních a ejhle! Skvost se dycky najde. Tleskám!

Prostě krásná....moc vnímavá...věřím, že se všem líbí, i mě !

No, zajímavé, takového konce by se byl nikdo nenadál, co ? Ale ruku na srdce, jak toto mohlo vlastně dopadnout....jedinně po prstech dostat a hi,hi ještě si k tomu pěkně sednout....u mě výborný, dobře to dopadlo :)

Taky čtu s otevřenou pusou, je fakt, že některá ta jména já neznám a nechce se mi hledat kdo jsou, nevím tedy. Ale jsou tam pasáže co se mi líbí moc.

Tak jsem přemýšlel, jak to, že jsem dendrolita ještě nečetl? No jo, dala jsi ho tady v době, kdy jsem nemohl. Od těch dob se tvoje poezie tematicky změnila několikrát, ale ten tvůj styl si nese pořád známky originality, na kterou v téhle době (2011/2012) psanci nějak rezignují. Vždycky se rád vrátím k tvým starším věcem Katko, k těm mlíčňáckým.

Vytěsnit by mohlo zavádět. To znamená opak. Ale vím, jak to myslíš. Zbavit se té bolesti (bolestí) předpokládá plně to dítě pochopit ve všech souvislostech a přijmout, že je ve mně. A s porozuměním ho nechat hynout. Neboť je to jen stín, iluze.

Hmmm, bomba....je to silné kafe, takové mám ráda....moc pěkná :))

Milovat se? Co to je.....

Hm. Tak tak nějak jsem na tom teď já... po mateřské nastoupily deprese, nebyla jsem schopná napřed vůbec rozpoznat, co mi je, když už jsem pomaličku tušila, nebyla jsem schopna vůbec o tom mluvit, teď už mluvím, a to taky pomáhá....prostě musím jaksi zmoudřet, nebo co....

taron: ARA: Jasně ,vytěsnit to bolavé dítě ze svého mozku, ze své duše a mít ho ve svém srdci. Milovat to dítě a projevit mu lásku, hýčkat ho a chválit.

taron: k tvému komentáři v 10.39: pochopila správně. V 10.43: dítě nemůže ještě rozumět, není to jeho vina.

ARA: taron:Nevím, myslím Taron, že se z toho lze dostat sama. Už jsem ti psala, že mám také strašáka ve skříni. Byly doby kdy jsem měla toho problému plnou hlavu, souvisí také s dětstvím, pak ho cosi vytěsnilo. Hledala jsem se a ne vždy způsobem, který by stál za zveřejnění. Ale bylo mi hej. No pak jsem se vdala, rodila děti,stavěla dům, dělala"kariéru" bla, bla, bla. No a najednou po dlouhé době u mě nastoupily sociální fobie. Nechci se o tom rozepisovat, ale velmi dlouhý byl ten proces, kdy jsem z pomezí normálního a chorobného světa prožívala svoji metamorfózu. V člověka sebevědomého, vážícího si správných hodnot,schopného vytěsnit to bolavé ze svého mozku. A myslím, že teď tam jsem. Už jen to že o tom píšu. Já to měla v sobě a to bylo ze všeho nejhorší. Bála jsem se to někomu říct. Byla to muka. Bolestná a s mnoha peripetiemi. A navíc ,jsem se ještě snažila působit, že jsem děsně happy.