taron: Tak se ke mně přidej. Ne, dělam si legraci. Ale miluju ty jeho básně. To opravdu, zatím mě nikdy jeho dílo nezklamalo.

je to dlouhý

Yana: Básnický subjekt nemusí být totožný s autorem.

Myslím, že jsi v téhle básni na prahu zmoudření.

Yana: Takže toto je Lonerova prvotina? Hm...Ty ho milá Yano pořád navádíš na jeho První hřích... nevím nevím, aby nás všechny tady Loner nezvedl ze židle....samozřejmě si za tuto báseň zasloužíš jedinně potlesk, co jiného...:)

Je smutná a depresivní. Proč, jen proto že jsi citlivá? Napsala si, že tvým výplodům chybí něco podstatného. Řekla bych ano, teď prožíváš pocit marnosti,osamění a nepochopení. Ale počkej až budeš prožívat lásku a napíšeš o ní tak jako teď. To bude počtení. Těším se.

Promiň Milly, ale je puero má pravdu... JE to klišé. To zaprvé. Pak: "we're have to be together" to mlátí do očí... we have to be together... nebo we're having to be together, což je taky blbost... a 'cos je taky špatně... 'cause ;)... Pak I know i'm gonna missing... Rozloženě I know I am going to missing... což je taky blbě... místo put bych použil lay (put se takhle nepoužívá)... I hope that it is true mě strašně smrdí špatností, ale nemůžu přijít na to jak bych to udělal správně... Tak asi tak ;)

Moc všem děkuju.. :))

V 1. a 2. řádku by to možná chtělo změnu. Zajímavý je hlavně ten závěr. Pravdivý a hluboký. Protože všechny druhy bolesti snižují nejen kvalitu sebeprožívání, ale také zastiňují plné prožívání i pozitivních emocí ve vztazích - tedy i citů.

pšt... tuhle báseň si chci užít... v klidu a rád bych ji slyšel odrecitovanou třeba L. Rybovou.. hmmm :)

Melisa: loner: děkuji každému kdo se jakkoli pozastaví

loner: O lásce zase nemam ani jednu. To mi možná přijde smutnější.

Úžasné, jsem v očekávání Prvního hříchu.

Určitě si dovol nahradit -jsi se- ses. Nepolapí by sedělo líp. pak ti tam vypadlo jedno -se-(8).

Melisa: děkuji :)

"ten polibek je pokaždý stejně jinej"... krása... :)

Moc dekuju ze se libi...jen ak me to napadl presne.takhle a inspiroval me jeden muj kamarad... jmenuje se Tajemný dekuji ti.

Děkuji za Vaše názory. Slibuji, že se pokusím v tomto roce hledat inspiraci mimo smutek a marnotratnost, ale nějak se v těchto pojmech pohybuji nejvíce. Zajímají mě ale i výtky, ráda bych slyšela od lidí, co se také snaží psát nebo píší, nějaké názory, jak se vylepšovat nejenom tím, stále psát a rozvíjet se. Poezii čtu a mám ji ráda, stále si však myslím, že mým výplodům chybí něco podstatného.

je to takový zpěvný... hezky rýmovaný, dá sa!

smích léčí, ale ne vždy se nám ho podaří vykouzlit :( ... ale tobě se to podařilo ;)