GULI: Jak sám říkáš, máme odlišný přístup. Já nevím, jak si představit "základní duševní pohyb" jako podstatu víry- proto nemůžu říct, jestli je stejný v případě víry v Boha i v případě víry v sebe sama - v to, že se naučím na zkoušku za 3 dny, třeba. Možná jo, ale já víry dělím podle předmětu víry a podle její ověřitelnosti.
Podle mě věřící nemůže najít ve víře logický rozpor (viz zdůvodnění axiomy níže). To, že se (relativně často) stane z věřícího nevěřící nebo naopak, je podle mne důsledkem nějakého individuálního zážitku. Umírá mi dítě a já budu v duchu (ač nevěřící) prosím Boha o pomoc. Dítě to přežije a já začnu věřit. Naopak, jako věřící se budu modlit za jeho záchranu - a přitom věřit v Boha, budu si jist, že ho zachrání - dítě je přece nevinné. Pokud zemře, začnou mnou hlodat pochyby o Boží spravdlnosti... Podstatou těch pochyb ale není logika, na to by se stačilo podívat na statistiku úmrtnosti věřících a nevěřících (dětská úmrtnost, nebo třeba jestli věřící přežijí statisticky více infarktů - protože je Bůh díky modlitbám blízkých zachrání), ale osobní (subjektivní - tedy mimo objektivní logiku) prožitek.
Kdyby ale šli se svými pochybnostmi za knězem, dostalo by se jim naprosto logického (z hlediska víry) vysvětlení, že dobrý Bůh si duši dítěte povolal k sobě na nebesa, a to se má teď lépe, než kdyby žilo smrtelný život.
Mimochodem, odtud pramení to, že křesťanství považuje sebevraždu za hřích bránící vstupu do nebe. Jinak by se křesťané zaseberaždili, aby mohli žít věčný život v nebi (kam všichni doufají = věří, že přijdou).

spousta otázek...teď jenom najít odpovědi

hooooodně dobrá...souhlasím se vším, co tu už bylo řečeno :))

pěkná :)

možná bych vynechala interpunkci, ale jinak dobrá :)

ten pocit hodně dobře znám...takže tuhle můžu ;)

Vše jednou pomine
díra se zašije
aby nová se mohla udělat

to je zajímací a mnohosmyslné :) dobré dílko :)

Roztomilá :)

hodně mě zaujal ten začátek...ale i celkový dojem je super ;)

tak nějak souhlasím s Alex

zvláštní...a zvláštně pěkná...líbí ;)

Neboj, já chyby nehledám. Prostě na ně narazím. A teprve až když na ně narážím tak si jich začnu všímat. Tady jsem nenarážel. Ukolébavka je hravý žánr, otevírá brány tvůrčí fantazie, protože sama je takovou branou. Má navozovat pocit uvolnění a odevzdání, bezpečí. Já bych řekl, že tohle to celkem splňuje. Ukolébavky mají jedinou vadu: jen těžko se u nich básník vyhne zavedeným kýčovitým klišé. Já napsal tři a nevyhnul jsem se tomu ani jednou. (Ikdyž na tu první jsem docela hrdý) Napíšeš víc ukolébavek?

V téhle básni vystupuje do popředí nebezpečná křehkost bytí, kterou ohrožuje cit lásky. Jenom tak na okraj: opravdu píšeš aspoň někdy básně perem? Ono je to takové klišé, dneska se to odehrává všechno na počítači a perem se básně píšou míň a míň.

No vytkl bych ti jinak, že ten verš je dost chaotický, moc se nerýmuje a po obsahové stránce je dost divné, že hned ze začátku jasně deklaruješ, že je v tom milostném vztahu taky někdo třetí. A teď kdo je kdo? Která z těch dvou je ta vysněná a která ta reálná?

puero: máš pravdu, nedalo...nijak zvlášt jsem nad tím nepřemýšlela...díky

Ták, pochopil jsem že to experimentování tkví v použití rýmu AABCC. Jo. Dobrý. Co se mi na tom mnoc nelíbí jsou ty rýmy. Loví-hoví, lásek-sedmikrásek....jakoby se rýmovat musela jen slova ve stejném stvaru, rodu a pádu a čase. To ti moc zabrat nedalo.

Jak pomíjivá je lehkost žití a jak krásná tvoje báseň(-:

líbí :)

oceňuju super nápad :) pěkná a dobře se čte ;)

Ajdalas: díky ;)

Super ;)