... povedlo se. ;o)))))

milé počtení ;o))

připojuju se k Vladanovi..

neznám teorie a nejsem odborníkem v oblasti mimozemských cicilizací, ale myslím si a třeba to už zmínilo mnoho lídí, že ti naši "Sousedé a i třeba návštěvníci"z fresek v jeskyních, není nikdo jiný, než my sami, jen o pár vývojových stupínků výš a tam kde si.. se třeba už nešlo přežít a jako Supermana nechali vysadit u nás v rámci scénáře, tak i my sami jsme se tu vysadili, pro přežití lidí, jako takových.. a tak nějak to třeba logika dokáže obhájit.. podvědomí, telepatie, rozložení energie, Ridfield... kdo ví...?: :-)

puero: Tak to díky :)

Prvotřídní, tedy báseň první třídy. Rozhodně ne jako od prvňáčka. Velmi dobrá. Pohrál sis s tím procesem vznikání ničeho v něco přičemž nechávals nás v napětí, co určitého z toho hezky popsaného nic vznikne. A ještě z toho dýchá Dante ne-li Vergilius v těch Ó a ach.

:)

taron: Děkuji!!!!!!!! :-)

tak nějak :)

Souhlasím se Sucháčem:))

Viviana Mori: Děkuji Ti moc :)) Potěšila si mě :)

Moc pěkné! Tvé poslední básně jsou o něco vzdušnější a voňavější, snad i prosvětlenější, což rozhodně není na škodu, tahle je moc fajn, krásně se čte.

valemart: :))

fíha...strofy...fíha...jo, vnímám to jako velkou odvahu od tebe...jako krok vpřed .... určitě...dokonce i delší řádky...hm...opustil jsi svou formu , ale to nutně nemusí znamenat, že je to špatně...možná naopak :)
chválím všechno, od A až do Z :))

ano... přesně tak.. :-)

hm..historie je tak vzrušující...a historie propojená přírodou a přírodními podmínkami..to je ještě více zajímavější... naše" bytí " v kontextu s "bytím" :))
snad jsem pochopila ...
líbí...

:)))) dobrý

Viviana Mori: Já ten papírek ztratil :-)))))
Dík.

Když napíšeš jen dva řádky, asi by bylo lepší dokončit myšlenku slovy a ne tečkami, aby to nebyl spíš rébus :-)
Asi vím, jak jsi to myslela, ale není to šťastně formulováno. Já tomu rozumím tak, že lidé oslabení prožíváním vlastního utrpení a třeba i vzteku, třeba v zoufalství, mají pak pochopení pro ty, kdo si tím prošli. Ale není snadné to vyjádřit dvěma řádky. Už proto, že vnitřní síla ani slabost nejsou zárukou pochopení a empatie, ale uvědomění. A někdy k tomu uvědomění je nutné něco prožít. Ale ne vždy. Je to složité, ale mile mě překvapilo, že o takových věcech přemítáš - takto, ve svém věku. Přemítáš a nacházíš, jen je těžké do vměstnat do dvou řádků :-)

Já bych to spíš věnovala na tom papírku té, které to patří, musí to potěšit každou, ale jako báseň nebo miniaturu bych to asi nepovažovala, nevím... Měla by to být nějaká kategorie právě tý hospodský vypisovačky nebo výkřiky nebo něco, ocenila bych to i já totiž. Ne všechno co napíšeme se dá totiž považovat za báseň nebo tak, ať je to jakkoliv upřímný, že jo. :-)) Ale milé to je, to jako jo.