... trpezlivos

vše jsi napsala, nemám co dodat ;o))

:)) a my mládnem :))

tak, tak, dítě už má průkaz :)) gratuluji i matce (otci), že to přežila bez újmy na zdraví :) zatím :))))))))

Je tak nehmatatelné,
když slyším křik
mířený na mě,
skrčí se
...a zemře...

...tak toto je dobré...
jinak je dobrá celá :), smutná, ale přesto: líbí :)

Moc moc pěkné :) krásně procítěná báseň

Co dodat není,
jen snad vroucně přát,
ať v realitu se změní,
co necháváš si zdát.

Stručné, jasné, výstižné. Takové mám ráda.

Já ten konec chápu optimisticky. Je v něm přece naděje. Ano, něco skončí, aby mohlo něco jiného začít. A záleží na každém: nové = lepší X nové = horší. Vyber si.

Moc pěkné. Snad Měsíc nebude jediný, kdo ocení krásu stvořeného. (Leč historie dokazuje, že na ocenění čekává se několik měsíců, roků, století...)

Nikdy jsem v Irsku nebyla, ale mám ho ráda.

Takže dík za tak krásnou báseň. Cítím tu zvláštní atmosféru země, kde skřítci i víly stále ještě žijí.

Adéla: Srdečná vďaka! :)

Kouzelnááááá

taron: Stále dúfam, že sa mi to podarí, hoci nie sme celkom pánmi svojho osudu. Mám však pocit, že bez materstva nebudem naplnená, určite nie dokonale šťastná. Aj keď, ja už vlastne mám dve dcéry, ale tie som na svet nepriviedla. :)

Nádhera...asi jsem se rozplynula nad ideály každé matky, a dívky, která by jednou chtěla počat dítě :) moc krásné, moc...myslím, že takové ideály má hodně maminek, ale hodl se to někdy nepovede, buď naší chybou, nebo i okolnostmi...ale tak jako tak : důležitý je úmysl....a ne, jestli se to nepovedlo :)

...jo, sílu přitažlivé síly k někomu "už znám", a vím, že je nemožné ji v tu chvíli překonat...je to boj často na život a na smrt :))) no, ale co tě nezabije, to tě posílí, a proto ti děkuji. :)

hm...a tak mě napadá, kdo se naučí rozumět - pochopit rozumem- tyto síly, pak se naučí je i zkrotit :)

Vlastní planetu máme všichni...ale vidíme většinou jen tu svoji...na planety těch druhých často zapomínáme, nebo nás jejich planety zraňují nebo jim nerozumíme...a ano, čím víc poznáváš lidi, tím raději píšeš básně....jakobys to psala pro mě...v tu chvíli jsem se tak cítila, jako bys psala mě soukromý dopis, díky :)
a to : "možná poletím"...úplně se mi chtělo taky : "možná letět "!

slnečnica: Možná jsem jen nepochopila :-).

mannaz: Uvedomujem si, že je smutná, ale naozaj som sa snažila, aby aspoň koniec mal pozitívny nádych... možno to nevyšlo, čo ma mrzí. :(

Často se mi to nestává, ale při čtení tvých veršů mě úplně zamrazilo. Snad, že jsou také tak pohádkové a zároveň se bojím špatného konce.

Nejvíc mě zasáhla tahle sloka:

Ach, koľko nádeje vo svetle
zápalky sa skrýva a ona
predsa neprežila.

Na plačící dítě si může stěžovat leda blbec. Dobře, že ses mohl vypsat aspoň v básni. Přeju pevné nervy! Nebo líp, ať už jich není třeba :-).