kmotrov: klobouk dolů, zase zásah, beru kritiku, ten začátek totiž vznikl naprosto bezprostředně, náhlý nápad, pak mě zase něco napadlo a zaobírala jsem se tou myšlenkou v závěru a zdálo se mi že by to byl dobrý závěr téhle básničky, asi nebyl, neva, díky moc

Ronald Reagan: To vážně netuším. Jak to? Jo a díky!

Brunetky! A jinak je to tak. Je třeba být sám k sobě přísný a být si schopný sám rozkazovat.

Je to podivné. Stejně jako tvá předchozí díla, která jsem měl možnost číst. Něco v tom je a to něco se mi úplně nedaří rozklíčovat. Jinak při čtení tohoto mě ihned napadali Svobodní zednáři a smrt Jana Masaryka.

bez dechu, v prachu, srdce si odemkla :)
pěkná

Yana: Ronald Reagan: Dík.

Hezky se ti podařilo vyjádřit svůj prožitek. Prožitek to není o tom někde být něco vidět, prožitek je od slova prožít. Tak hezky, že i já prostý venkovan, který u moře nikdy nebyl vnímá ten sotvaviditelný rosol...
Píšu to na psancích už poněkolikáté, v tom já hledám poezii, nezajímá mě slovní ekvilibristika. K tomu je zapotřebí cit a toho ty máš fůru (tím netvrdím, že není třeba se neustále zlepšovat v práci s jazykem).
Teď trocha kritiky:
Vím co jsi chtěla říct závěrem a plně s tebou souhlasím!
Ale mám pocit, že mi neladí do díla, v té hloubavosti už nenacházím tu kouzelnou přítomnost předchozích řádků.
Něco z nás leze samo a s něčím je těžká práce, tohle je typické místo pro těžkou práci básníka.

Musím tomu tleskati jako Jan Tleskač. Během čtení se mi vybavil Muž který sázel stromy. Smutné na tom ale je to, že dnes už by byl dostatek vláhy pro všechny. Tato vláha se k nim ale přesto nedostane jakto?

existencionální krize...musím říct že se mi hezky četla, ač tak bolavá

dobře sis pohrál

To je velkolepé a pravdivé a smutné. Ticho léčí.

nějak ses rozepsal, ale skvěle a hnusně pravdivě, moc se mi líbí sloka s vlky, je to takové vyjádření mentality člověka kterého popisuješ, kýčovitého, současného a nešťastného, myslím že se ticha nebojím...je mi líto těch kteří za každou cenu potřebují hodně hlasitě a okázale dávat najevo jak jsou šťastní, skvěle oblečení v super autech, nevěřím jim, závěr je vrcholem

Už jsem myslel, že to skončí šťastně a vono nakonec ne. Nu co se dá dělat oni se stejně po pár dnech dali dohromady. Vím že jo.

„Začali nosit stejné oblečení a boty, což se v tehdejší době nesetkalo s pochopením, ale pro ně bylo hlavní vyjádřit, co k sobě cítí.“ - jako viděl jsem už ledacos, ale takhle podivnou podobu lásky, no budiž

Každopádně znáš mikronárody http://en.wikipedia.org/wiki/Micronation)? Myslím, že EDDR se s tou mytologií a historií okolo začíná pomalu stávat jedním z nich…

Nádhera.

Takovýhle pocit znám. Že životu jaksi chybí opravdovost, prožívání.

Krásná přítomnost, živá a silná jako moře. Souhlasím, konečnost života dává životu cenu, prožitého, prožívaného.

Páni... Moc se mi tvá báseň líbí =)

ŽblaBuňka: Yana: Děkuji vám oběma :-).

no, taková zašifrovaná zpověď, bolavá, rozervaná, docela mě zasáhla