Přijde mi, že jsi měla na břiše nějakou nenáviděnou učebnici.

vnímám ten neskutečný náboj, tu lonerovskou poezii, vzrušující a tady ještě umocněno odříkáním, spalující vášní, soužením a souzněním, jak to děláš, kámo, úchvatné, tohle nenapíše jen tak někdo, tenhle člověk zná moc

:) ... je krásná :)

;o))

... je dobré si nedobré připomenout

něco si z ní odnesu

Já byl druhý týden na gymplu a pořádná katastrofa hodně stmelila náš třídní kolektiv, protože bylo o čem se bavit, vyjadřovat své názory a tak se poznávat hlouběji.

Nezávidím Borůvce, že má její dětství takovou moderní politickou příchuť. Ta moje dětská politická příchuť byla přecejen trochu optimističtější (pád totality). Moderní dítko vnímá šílenost světové politiky z takové mlžné virtuální dálky přes média. Já to měl mnohem hmatatelnější. A dneska se takových nestabilit režimů bojím, ale oni ne. To není dobrý.

BorůvkaB: Mne ťahalo na 16 a na ten deň si veľmi živo spomínam... :/

Sucháč: ... aj Tebe, samozrejme. ;)

metaverz: BorůvkaB: Áno, dalo by sa o tom rozprávať hodiny, dni... Ďakujem Vám všetkým za príspevok do diskusie.

ou, ty první dvě řádky jsou dokonalé, stylem i sdělením, zbytek mi nezní tak perfektně, ale smysl je jasný

puero: nedovedeš si představit jak mě těší když na nějakou báseň zareaguješ tak jako na tuhle, mám pak pocit že mohu něco k zamyšlení nabídnout i tobě, o kterém si myslím že na tvoji inteligenci prostě nemám, ale myslím si(nekriticky) že dovedu vyjádřit něco, co ty umíš tak honosně pojmenovat

kmotrov: ano vůlí to asi nejde, člověk musí být očištěný, smířený, ne ve smyslu rezignace, ale tak vnitřně, spokojený, bez jediné negativní myšlenky a to je velice těžké, být a užívat si to je vlastně pro mě zatím ten nejvyšší stupeň

Konec byl opravdu šmakózní

loner: ano, ty stará spřízněná duše:-)ale nesmí toho být moc, tak akorát, aby si ještě člověk sám sebe vážil a mohl si dovolit jen tak si být, no, možná že v nedávné době bych to ani nedokázala (to tím že sžíravý pocit špatného svědomí by mě nepustil užít si to), ach jo jak je to všechno složité, dík

všem, všem, všem, vřelé díky, a jestliže to četli i manželé(taron) tak to je pocta pro mě, pro mě, pro kterou není málo jen být a vidím že to všichni chápete a to mě neskonale těší, určitě každý zná ten okamžik, nebo ne? Nehýbat se, nemluvit, nemyslet, jen být, s tou neuvěřitelnou lehkostí, kterou popisují opravdoví básníci, šťastní ve svém těle, ale nevnímající ho, bez jakýchkoli negativních vjemů, bez tíhy všech problémů světa...

kmotrov: ne, ne, nejsem a slyším, tuším mě taky tahá za uši :-) ale ty ses první dotkl té jedné větičky-nebýt je asi mnohem složitější, a to mám radost

Spuhlasím s ostatními.. 12 let... Sakra, to je doba, to mi nebyly ani 3 roky! :O Než jsem o tom začala něco číst, měla jsem Obamu za idol, teprve když získal tu nobelovku... Ale poslední rok změnil hodně věcí. A já se začala koukat na svět jinýma očima. A začala vidět všechny ty špatné věci.

Smutná, leč pěkná.

Tak to se mi fakt líbí,skvělé téma a skvělá myšlenka.A tak dobře zpracovaná, že jsem se nořil až na dno.