Sucháč: Děkuju!

gondy 23: Díky!

neužitečné lze vyhodit, ale co je vlastně neužitečné?

kromě popisu krásy navštíveného místa o ukázky dobře prokomponovaných vět je tohle dílko potvrzením - že život je souhrn jedinečných okamžiků. A schopnost si tyto jahůdky navlékat na stéblo trávy - dává radost ze života.
kdo není schopen vidět, má ten život chudší.
a v tom je přínos tohoto dílka - učí nás se pozastavit a podívat se kolem sebe.

Sucháč: Netuším, neviem ho odhadnúť. On romantik celkom je, len... je pre mňa záhadou. Zrajme najmä preto ma však priťahuje, ja som komplikovaná bytosť. ;) A ďakujem Ti.

Miro Sparkus: Tak to mám radosť, ďakujem.

Proč ne? Skvělá náladovka...

Je to to nejlepší, co jsem od Tebe četl...více takových děl!

Kdo si počká...asi záleží na tom, jestli je takový romantik, že se chytne...:-) Pěkná báseň:-)

Je-li nějaké rčení přihlouplé, proč s ním operuješ?

Moc hezky čtivé...

Vladan: T jsi trumpeta :D Ne, tak jsem to nemyslela :) Je to přihlouplé rčení. :)

Cože? Moje žena mě podvedla? Jdu na ni!

Dik, no ono je to někdy i na škodu...vy toho umíte i bravurně zneužít...samozřejmě netvrdím, že je to tvůj případ:-)

Mňo... není to špatné..., dokonce jsem si ze zvědavosti přečetl i první část, ale...
Z pohledu globálního to nejsou povídky, jen črty nebo obrazy či kapitoly. Chybí tomu příběh. V první části nevíme nic o otci. Pro povídku je to důležité, pokud mám nějaké postavě fandit, musím o ní něco (dost) vědět. To se samozřejmě promítá i do druhé části.
V detailním pohledu bych trochu orodoval hlavně za pánskou část čtenářů. Nás většinou nezajímá barva křesla, materíál svetru, kam ukládáš kartáček nebo co si bereš na nohy... Chci tím říct, že pokud takové detaily nejsou pro další příběh důležité (nejsou dějotvorné) - což z jedné části nemůžu vědět, tak jimi šetři. Rozmělňují příběh, jsou jen "vatou".
Gramatiku obvykle nekomentuji (nepovažuji se za odborníka), ale udělám výjimku.
„Helí! Vstávej.“ Volá na mě táta. - To volá táta je uvozovací věta k přímé řeči. Správně: „Helí! Vstávej,“ volá na mě táta. (totéž vícekrát, ale třeba: ,,Můžeme jet?“ zeptá..." je správně)
"Většina lidí je mají .." - podmět je většina, tedy "má". Kdyby věta začínala "Lidé je... - pak by bylo "mají"
"Neochotně se zvednu od stolu a přejdu ke skříni v rohu a vytáhnu z ní svou školní tašku popsanou bělítkem a naházím do ní všemožné hovadiny, třeba učebnici přírodopisu a tak dále. " - proč třikrát "a" a ne čárka?
Čárku bych psal i tady: Škola je právě teď to jediné na co nechci myslet.
Vzhledem k tomu, že používáš nespisovné výrazy, osobně nepoužíval bych "jenž", které naopak dává textu určitou "vznešenost".
A ještě - trochu mi nesedí "pronikavé, pichlavé, upřímné a usměvavé" - možná to je můj dojem, ale pichlavé oči jsou nepříjemné, spíš záporně zabarvené, proto mi nesedí s upřímností a usměvavostí.

: Je taková miloučká, je vidět, že už jsi se rozepsal a forma tvých básní je stále pěkně prováděna... Tak ať jsou brzy i o něčem jiném, nejen o zlomeném srdci... :))

Vladan: Tak je o vždy a se vším. Proto jsou dvě pohlaví, protože tohle mají jeden na toho druhého. Pokud se říká, že není žena, která by nepodvedla, pak není ani muž, který by nepodvedl. Takhle to je prostě dáno, jen si to spousta lidí neuvědomuje, Muži nechápou ženy a ženy nechápou muže... :)

Fakt? Nevšiml jsem si.

Vladan: taky je to nejkrásnější věk ;-)

kmotrov: děkuji, našel si tam přesně to co jsem chtěla aby tam bylo, erotika, souznění, ale s příslibem čehosi hlubšího, ani jsem to nezařadila, je tam toho fůra, všechno co mě ráno po probuzení napadlo