Yana: Moc děkuji, přesně o tom to je :).

Leslie: :-) jasně a děkuji

Orionko, úplně vidím svého šestnáctiletého synovce, samozřejmě, vidím toho nevinného chlapce s prvními zkušenostmi, plného otázek co život přinese, s prvními otisky teplé dívčí kůže a se spoustou otázek, v dlaních, v hlavě, po celém těle, zdánlivě suveréního, ale, plného nevědomosti, moc pěkná

Lehce melancholická, ale tak mile, celá je taková milá, vlastně bych řekla i vyrovnaná, smířená s životem. Příjemně voní Vánocema, vzpomínkama... babičkou. :-) Připadá mi taková spokojená, kdy vzpomínka už nebolí, ale dělá člověku dobře. Potěšila mě.

Akorát, nemělo by být v druhém řádku "ta"?

Yana: DDD: Děkuju moc, mám z toho děsnou radost! Hlavně mě moc těší, Yani, že tě tak oslovil ten můj přednes, byla jsem z toho dost nervózní a vůbec jsem to nečekala, jsem moc potěšena, vážně, díky.

Náčelník Holá Ruka: Díky, Náčelníku! Ale k té tvojí výtce - ono je to takhle naschvál. Zkus si tam představit mezeru, proto je to na dalším řádku. Měla by tam být čárka (zůstaly jen obrazy, ve mně věčné), ale je to celé bez diakritiky. Významově asi takhle: "zůstaly jen obrazy, (které jsou) ve mně věčné"... Pořád ti to trhá uši?

to já jsem chválič, když je co, a navíc! já za ní vnímám tvůj přednes, který mě prostě neskutečně oslovil, a miluju takové básně kde je proč se usmívat, ale člověk má navíc i v koutku slzy dojetí, dík

Hezké, ale podobně jako Yanu mě trochu ruší ty telegrafní tyče - asi i proto, že mi to přirovnání zrovna nesedí. Závěr se moc povedl :).

Shiva: dík :-)

Má to své kouzlo, hezky vystihuje náladu nebo spíš poselství velkého básníka. Ale tak trochu souhlasím s kmotrovem, víc si pohrává se slovy než sděluje.
V první sloce je "mě" místo "měl".

Mám z ní hrozně příjemnej pocit. Od začátku až do konce jsem se čím dál víc usmíval. A hřeje to ještě teď. Děkuju :-)

Přečetl jsem jen první odstavec a na víc jsem neměl sílu. V první větě je třikrát slovo "líbí". Už to značí, že další čtení bude utrpení! Čeština je jazyk bohatý na slova, obraty...
Vzápětí máš dvakrát "všimla" a v druhé půlce odstavce tvrdíš: "Jak lezla nahoru, žebřík za ní začel mizet. " Takže za ní (tedy pod ní) mizí žebřík, jak se tedy můžeš chytit žebříku a lézt za ní, když žebřík dole zmizel?
Já vím, že je to pohádka, kde ne všechno musí být reálné, ale tím spíš bych zdůraznil, že mi chybí posdlední šprincle žebříku (vyskočila jsem...).

kmotrov: Moc si vážím toho, co říkáš. Opravdu. Co se týká téhle básničky - já nevím, mám trochu strach, že bych pokračováním zabil to, co měla říct. Ale budu o tom přemýšlet :-)

Leslie: Zamila: díky za zastavení :-)

Každý autor by měl zvážit prostředky, které použije, a cíl, který jimi chce dosáhnout. To, co jsi napsla není povídka, jen jedna scéna, a to je největší slabina díla. Chybí tomu příběh. A příběh je to, čemu je podřízen popis prostředí - a tedy i míra naturalismu. Umím si představit příběh, kdy by tato scéna seděla, ale protože ten příběh chybí, ptám se po smyslu tvého textu. Co jsi nám tím chtěla sdělit?

Nelze než souhlasit. Taky mám občas chuť napsat: "Proboha, co to je za paskvil...", pak si uvědomím, že bych ublížil, protože si lidé berou věci osobně a těžce nesou kritiku. Jindy ovšem čtu i několikrát jedno dílo, jak se mi líbí. Cestou by možná bylo přidat hodnocení ve formě nějaké známky (už to tady prý bylo). Navíc by se dalo vytvořit žebříček nejlépe hodnocených děl. Ušetřilo by to čas, protože by se více četlo to, co za něco stojí a ty méně kvalitní, nepochopitelná by se jaksi přirozeně propadala do zapomnění.

Suprová.

:-) :-)

:-)

ŽblaBuňka: kmotrov: Děkuji za upozornění, zkopíroval jsem to a...špatně, opravuji. Neměl jsem v úmyslu napodobovat ctihodného učitele, pouze jsem si na něho vzpomněl...